Leden 2010

Baara ... už je to kus psa ...

28. ledna 2010 v 14:19 Bernský salašnický pes - Baara
Vkládám do galerie několik nových fotografií, více na albech. Počasí bohužel nedovolí, aby mohla být venku delší dobu, natož nějaké procházky (ani se nikomu moc nechce, samozřejmě.... já nemůžu a chlapi přijdou z práce a ze školy prochladlí a jsou rádi, že můžou být v teple).
Baara je lump první třídy, v nestřeženém okamžiku všechno sebere a zdrhne (doslova). Terorizuje kočky, kocour zaleze, jen ji zahlédne. Při osobní konfrontaci syčí - a to na ní platí asi víc, než když ji Cheera pohlavkuje tlapkama. Ta je trpělivější, je to přeci jenom máma, je vykastrovaná a je to pohodář. Jsou to ale komický situace, když drápkama chytne Baaru za ucho, ta ani nezakňučí, ale ani se nehne, jen čeká, co bude ... A pokud si ani potom nedá říct a provokuje dál, čapne jí oběma tlapkama za čumák ... To už je asi nejvyšší stupeň obrany, dál to zatím nedošlo. Pak je jen pronásleduje, než si najdou skulinku, kam se naše koule nedostane. Hlídkuje u jejich misek, občas se jí podaří něco v běhu zbaštit, ale už moc dobře ví, že se to nesmí.
Pelíšek v ložnici už je v likvidaci, rozměrově by sice ještě stačil ... ovšem to noční okusování a ohlodávání dřevěných madel ... Takže šel hned za plyšovými hračkami, které mají v sobě pískátka ... Budíček ve tři ráno tímto způsobem - děkuji, stačilo. Jsme nevyspalí už tak.... Prostě jako s miminem. Jediné, za co jí miluju, je to, že se naučila chodit čůrat na jedno místo, je to oplechovaný podstavec pod kamna (která jsme přestěhovali ....) - rozložím hadříky a je. Ráno peru, jako plínky.... Prostě mateřská se vším všudy.

Knedlíčky nouzovky

28. ledna 2010 v 0:22 Recepty
Minulý týden měl miláček jeden z řady "mariášových čtvrtků", večeří kdesi .... to si s Robertem vaříme něco jen tak .... A vzhledem k tomu, že jsou rohlíčky a housky stále za 0,90 Kč, často nám přebývají (sušíme a krmíme králíčka, morče a jednu zbylou pipinu ..., takže tak i tak na zmar nepřijdou). Stejně tomu bylo i ten čtvrtek - zpracovala jsem je tedy na knedlíčky nouzovky - nouzovky jednak proto, že jsou opravdu celkem zadarmo a jednak proto, že jsou jako z nouze cnost - jsou rychlé, zasytí, když zrovna nevíte, čím teda tu svou rodinu dnes nakrmit. Recept jsem našla kdysi dávno a ráda se k němu vracím.
Mám v zásobě ještě jedny super, až povařím, předhodím .....
KNEDLÍČKY Z HOHLÍČKŮ (HOUSTIČEK), CO NÁM ZBYLY ....
Ingredience : 5 rohlíků nebo housek den dva starých, 2-3 vejce, trochu mléka, zelené bylinky, pepř, dle potřeby sůl
Postup : Rohlíky, housky pokrájíme nebo rozdrobíme na malé kousky, přidáme vejce a vidličkou pomačkáme. Je-li hmota suchá, přidáváme pomaloučku mléko (v případě velké nouze i vodu) dokud nám nevznikne kompaktní, ne tekuté těsto. Musíte si to odhadnout - budeme z toho tvořit knedlíčky, tak aby držely pohromadě. Pokud to s mlékem přeženete, přidejte rohlík, popřípadě strouhanku. Těsto ještě okořeníme například zelenou petrželkou, v sezóně pažitkou, bazalkou, majoránkou .... budou tak pokaždé trošku jiné. Opepříme, maličko, jak máme rádi, a pokud je třeba, osolíme. Necháme tak půlhodinky stát, potom lžící vykrajujeme kouličky, velikostí asi jako švestkové knedlíky, tvarujeme je v hladké mouce. Uvaříme ve vroucí, osolené vodě cca 5-8 minut, jako vzorek si jeden raději vyzkoušejte rozkrojením, zda jsou provařené.
Podáváme se zelím, zelným salátem, omastíme vyškvařenou slaninkou a smaženou cibulkou (my je tentokrát měli ještě s opečenými pravými taliány, přivezenými ze služebky z jednoho soukromého uzenářství .... výborné). Dají se použít i jako příloha k pečenému nebo uzenému masu.
Knedlíčky nouzovky

Svoboda ...

22. ledna 2010 v 14:01 Jen tak ...
20. ledna jsem měla naplánovanou další kontrolu u lékaře. Je to středa, jediný ordinační den mého lékaře a den, kdy má můj miláček kontrolní dny na stavbách - tedy nemám odvoz .... Jeden syn v Plzni, druhý visí na Mariánské skále v Ústí (reportáž z října ...)... Kolegy jsem otravovat nechtěla ... tak co s tím.
Jela jsem tedy poprvé od operace, což je po měsíci a kousek, SAMA ..... V Robertových botách č. 44 (mám 39), s jednou holí a s velkým odhodláním a nádherným pocitem svobody, konečně nezávislá a samostatná..... Přestože objednána na 8,00 hod., na řadu jsem přišla skoro v 10 hodin (lékař dorazil po deváté ...) zrengenováno, vyšetřeno, poučeno o tom, že nohy NESMÍM V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NAMÁHAT ...
Co mě ale děsilo, byl odjezd mého jediného přímého autobusu v 10,30 z autobusového nádraží, které je pěšky cca 10 minut - ovšem pro zdravého člověka !!! Neskutečným stylem jsem se berlila a prosila andělíčka strážníčka, ať to stihnu. Další autobus totiž jede až v jednu hodinu!! Zhruba 20 metrů od nástupiště jsem zahlédla svůj spoj, jak 3 minuty před půl, prázdný a tudíž nikým nezdržovaný .... tiše odjíždí .... Můj pocit svobody, ráno tak krásně nabytý, byl v tu chvíli tutam .... K čemu je mi svoboda a volnost, když už opravdu neujdu ani krok, v kolenou křeče, ruce bolí od berle ... Stojím na nádraží a bulím a volám svému miláčkovi, který sedí v předkanceláři svého nejvyššího a čeká na poradu ... Taxi ?? nebo jet do Jirkova a tam někoho poprosit o odvoz?? Manžel za chvíli volá, že to snad rychle skončí, ať se ani nehnu a čekám. Dobelhala jsem se do Lidlu, koupit si alespoň rohlíček, nic jsem ještě nejedla ... Po hodině čekání jsem už pomalu tuhla, s nákupem v kabele jsem nemohla do žádného jiného obchodu se ohřát, ale ani už mě nohy neposlouchaly .... Miláček dorazil po dvanácté, kdy už jsem byla odhodlaná počkat na další spoj ....

Poučení : hrdost stranou !!! SVOBODU si nechám, až na ní opravdu budu mít a pak si jí užiju !!! V zahradnictví ... ou jeeeee, to se těším. Zahlédla jsem totiž, že už se prodávají rychlené petrklíče, venku sice mínus 10, ale to jaro .... to mě svrbí na duši ....

Oplakané pirohy

19. ledna 2010 v 9:03 Recepty
Minulou neděli jsem svým dvěma zbylým chlapům chtěla připravit něco jen tak "na zub". Ráda dělám smaženky z kynutého těsta, obalované ve skořicovém cukru ... ty jsem tentokrát zavrhla, protože jsme ještě byli "nasáklí" vánočními sladkostmi.
Takže slaná varianta ...
V lednici byl sáček kysaného zelí, kousek uzeného masa a špeku, kus šunkového salámu - ideální směs na nádivku. Pekárnička mi zpracovala těstíčko a to ostatní už bylo na mně. Klasická nádivka, rozválet těsto, formičkou na kulaté pirohy vykrájet, naplnit, odložit na lehké dokynutí, ozmažit ... Prácička raz dva hotová, ale pro moje ještě bolavé nožky totální nápor. Ovšem pokud jsem stála, nic nenaznačovalo tomu, co přijde. Dosmaženo, napapkáno, miláčkovi, který odjížděl na tří dny na služebku, nabaleno pár kousků na cestu ... Uvařila jsem si zelený čajíček, doháčkovala srdíčko ... a už jsem se nepostavila. Otekly mi kotníky, které jsou mojí křivou chůzí na hrany chodidel zatěžovány, o těch hranách ani nemluvě. Manžel pryč, Robert v posteli a já na podlaze v obýváku bulela a bulela.... Musela jsem ještě vyvenčit a hlavně odnést do patra do ložnice Baaru a sebe dostat do koupelny a do postele. Kdo nezažil, neví .....
SMAŽENÉ PIROHY
Ingredience :
těsto - cca 600 g hl. mouky (někdy míchám s polohrubou), více jak polovina kostky droždí, 1 vejce, necelá lžička cukru, lžička soli, hrnek mléka, necelé deci oleje
na nádivku : sáček kysaného zelí (Samir je opravdu dobré), cibulka, uzený špek - slanina, uzené maso, šunka ... co lednice dá, pepř, sůl, koření - použila jsem rozmarýnu a zelenou petrželku, které mi rostou na okně, 1 brambor
Postup : Zaděláme klasicky kynuté těsto, já dám do pekárny na kvásek droždí s cukrem, trochou mléka a mouky, zapnu program na rychlé pečení, jakmile začnou háky pracovat, dám zbytek mouky, rozšlehané vajíčko, olej a dolévám mléko podle potřeby. Nechám pracovat a kynout - před startem pečení vypnu a buď zpracuji nebo ještě nechám v teple dokynout.
Mezi tím si připravím nádivku : rozškvaříme si slaninu na kostičky pokrájenou, škvarečky vyndáme z tuku, do kterého dáme zesklovatět cibulku, pak na kostičky pokrájené uzené maso, šunku ..., nakonec zelí, jen prohřát a lehce zahustíme najemno nastrouhanou bramborou (dávám ji do
každého zelí). Ochutíme mletým pepřem, dosolíme, je-li třeba, koření dle chuti. Necháme vychladnout. Před plněním vmícháme škvarečky slaniny a čerstvé posekané bylinky.
Těsto rozválet, nakrájet na čtverečky popř. použít formičku na plněné pirohy, naplnit, pevně uzavřít a necháme kynout. Rozpálíme si olej v kastrůlky s vyšším okrajem (popř. fritovací hrnec), a postupně od prvních vytvořených smažíme, ostatní ještě dokynou. Hotové dáme na ubrousek okapat od přebytečného tuku, ale dobře usmažené ho moc nenaberou.
Stejné pirožky můžeme péct v troubě při 180°C, v horkovzdušné i více plechů najednou. Před pečením je samozřejmě potřeme žloutkem a můžeme posypat semínky nebo hrubou solí.

Nostalgický špenát

16. ledna 2010 v 22:07 Recepty
Ráno jsem si přivstala a na "noční proud" (v sobotu máme nízký tarif do 7,45 hod....) jsem vyprala a uvařila .... Vařím pořád dokola stejná či podobná jídla a s tím, jak starší kluci postupně odešli, odešla s nimi i jejich oblíbená (většinou i moje ....) jídla. Vaškovi je celkem jedno, co uvařím, u Roberta vím, co miluje, co může, co nemusí, ale sní a co mu opravdu nejede.
Špenát je zamilované jídlo obou, ovšem ten klasický, s bramborovým knedlíkem a masem na česneku... Dnes jsem si to ale rozmyslela, klasika nebude. Teda ta jejich klasika. Udělala jsem špenát tak, jak jsem ho znala z dětství a jiný jsme vlastně nedělali. Čekala jsem na reakci, jak se jim to zelené cosi bude zdát ... Ale to bylo jen do prvního sousta, pak v nich celá porce zmizela ....
Ráda bych se tedy s Vámi dnes podělila o můj Nostalgický špenát, neboli špenátovou omáčku.

Ingredience : balíček mraženého špenátu, hladká mouka a olej na jíšku, česnek, muškátový oříšek, masox (nebo vývar z hovězího či kuřecího masa, je lepší, samozřejmě), sůl, pepř.
Postup : z oleje a hladké mouky uděláme klasickou jíšku (množství podle toho, kolik chceme omáčky mít), před dokončením přidáme velký stroužek česneku (máme svůj, tak stačí stroužek, jinak přidejte...) utřený se solí. Ještě posmažíme, rozředíme horkým vývarem nebo vodou, ale jen tolik, aby vznikla opravdu hustá omáčka - budeme přidávat rozmrazený špenát, který také obsahuje tekutiny.Pokud jsme použili vodu, je dobré přidat masox. Provaříme cca 15 minut, vložíme špenát, dochutíme strouhaným muškátovým oříškem, osolíme, je-li třeba, opepříme čerstvě pomletým pepřem. Vaříme už jen chvilečku, aby špenát neztratil barvu a chuť. Jsme-li česnekomilci, můžeme po zvážení přidat před servírováním ještě jeden utřený stroužek.
Příloha : podáváme s domácími kynutými knedlíky (za mě pracuje pekárnička... co se těsta týče), vařeným vejcem (doma jsme dělali vejce ztracená ....), masíčkem opečeným na česneku (vepřové maso upečeme v troubě klasicky s česnekem). Já tentokrát naložila kuřecí prsíčka do třeného česnuku a oleje, před podáváním osolila, opepřila, obalila v hladké mouce se solamylem a zprudka opekla spolu s česnekem, nakrájeným na tenké plátky.

Čínské nudle s vůní grilovaného kuřátka

14. ledna 2010 v 9:45 Recepty
Čínské či vietnamské nudle používám občas, jednou - dvakrát do měsíce, jako výhodný polotovar. Kupuji klasické, širší, ale pro rychlou večeři či chuťovku se dají stejně dobře využít i čínské polévky.
Ne všechny nám chutnají, ne vždy zbydou (jíme je se synem v suchém stavu místo chipsů). Polemiky o jejich vhodnosti či nevhodnosti zařadit je do jídelníčku nechám prosím stranou... Je to prostě něco, co se dá rychle a snadno využít.

Abych se vrátila k receptu samotnému. Toto jídlo dělám vždy, kdy manžel ohlásí, že dnes VAŘÍM JÁ, tedy jako on. Znamená to jediné - k večeři či obědu bude grilované kuře. Pro tři lidi je to dost, já osobně moc nemusím, takže vždy "ušetřím" minimálně jedny prsíčka, plus zůstane kus kostřičky, která se dá ještě obrat před tím, než ji zmasakrují kočky domácí.

Druhý den budou tedy jedním z chodů Čínské nudle s vůní grilovaného kuřátka.
Ingredience : prsíčka, popř. další zbytky z grilovaného kuřete, pórek (máme svůj), čínské popř. klasické zelí, kapie - čerstvá paprika popř. v nálevu, mrkev (kdo nemusí, nemusí ...), česnek, cibule, koření, olej, jeden balíček čínských nudlí (cca 200 g) popř. 3 čínské polévky.
Postup : na trošce oleje orestujeme prsíčka, pokrájená na větší kousky, maso z kostry obereme a dobré přidáme. Křupavé kousky vybereme, do výpeku dáme kostičky, popř. půlkolečka cibule, necháme zesklovatět. Mrkem nastrouháme na dlouhé slzičky nebo pokrájíme na velmi jemné nudličky, pórek na kolečka, zelí klasicky na jemno. Pokud máme čerstvé papriky, pokrájíme na hranolky - společně s ostatní zeleninou dáme na cibuli (pórek můžeme použít i místo cibule ...). Pokud použijeme čínské polévky, dva sáčky se solí a olejem dávám na zeleninu, pokud máme klasické čínské nudle, ochutíme sojovkou nebo rybí omáčkou, na co jsme zvyklí, pepřem, solí, utřeným česnekem. Necháme jen lehce podusit, v případě použití kapie v nálevu ji dáme až do hotového jídla. Používám i nálev z těchto paprik na zalití zeleniny před dušením. Ve woku je vše rychlejší. Veškerou tekutinu necháme odpařit, vydusit.
Mezi tím si zaliju nudle, do polévkových přidám po sáčku ochuceného oleje a soli, do klasických pár kapek sojové omáčky.
Pak už jen vše smícháme na pánvi, necháme prohřát a ihned podáváme.

Biscornu

12. ledna 2010 v 14:16 Hobby + dekorace ...
Dnes jsem narazila na zvláštní vyšívané polštářky - biscornu. Název pochází z francouzštiny a znamená něco jako bizardní .... Je to další námět pro mé tvořeníčko, něco do seznámku toho, co prostě musím vyzkoušet a na co se moc těším.



Pokud vyzkoušíte, nebo máte hotové ... určitě mi dejte vědět.

Tilda střihy

10. ledna 2010 v 14:38 Inspirace z netu
Často hledám šablony, nákresy či střihy ze starších čísel Tildy. Mám to různě poukládané, nakopírované, vytištěné ... Ale když zrovna potřebuji to strávné srdíčko nebo stromeček, ne a ne je najít. Mám tu odkazy na stránečky, které prohlížím, třeba se budou hodit i někomu dalšímu :

Srdce z proutí

10. ledna 2010 v 9:11 Inspirace z netu
Dlouho se chystám na toto srdíčko, jakmile opadne sníh a budu moci obout boty ... vyrazím na proutky ... Na lonější velikonoce jsem si sice vytvořila cosi podobného, ale vzhledem k počasí jsem použila nově vyrašené proutky s lísky ... Ale vrbové nebo březové bude hezčí ... tak se pochlubím, až bude tohovo.


Recepty co musím vyzkoušet

10. ledna 2010 v 8:07 Recepty
V mém oblíbeném zdroji nápadů a inspirací na cokoli - MMB jsem objevila tento receptík. Jakmile opadne sladké vánoční opojení, vyzkouším. Jsme sladkomilci ....

Trdelník- to musím vyzkoušet ....

Je po vánocích ...

8. ledna 2010 v 12:25 Hobby + dekorace ...
Na Tři krále o krok dále .... s tím, jak se mi ulevuje po operaci nohou, dostávám se zpět do starého rytmu nebo tempa ? a mimo klasických a nutných prací sbírám inspirace na jaro, chystám se na revizi semínkových zásob, na plán zahrady atd.... Zatím jsem dokončila řadu stromečků na okna, nahradí ty vánoční (galerie...). O víkendu odstrojíme stromek, naposledy zapálíme františka a purpuru ... a je to zase pryč.
Ale to PRYČ je o čekání, o naději, o teplejším sluníčku, o první kytičce a o jarem vonícím vzduchu. Nemám ráda zimu ... tak to je. Do Tří králů a konec. Mohl by roztát sníh a všechno se to uspíšit.... Naštěstí to nejde tak, jak bych si přála, všechno má svůj čas a řád a já jsem moc ráda, že žiju v tomhle pásmu, kde se jaro střídá s létem a podzim se zimou... Potřebujeme si všichni odpočinout, jak příroda, tak lidé ...

Vánoční hvězda - co po vánocích ??

8. ledna 2010 v 9:02 Jen tak ...
Měla jsem krásnou vánoční hvězdu .... Koupila jsem jí slušivý obal na květináček, ušila nové prostírání i ubrus ...
Po mém návratu z nemocnice jí zbyly jen červené lístečky a kvítky zasychaly. Teď je holá, ale má náznaky nových výhonků. Hledala jsem tedy, co s ní dál a i pro další pěstitele přikládám jednoduchý návod.
http://www.vanocni-hvezda.cz/vanocni-hvezda-pestovani/


Tak ať se nám daří. M.

Jsem sama doma ...

6. ledna 2010 v 9:11 Jen tak ...
sem doma, částečně na nemocenské, částečně na "mateřské" ...
Kdo si ale myslí, že si užívám ... ten je na velkém omylu. Jsem po operaci haluxů, nechala jsem si odoperovat obě nožky - a mám, co jsem chtěla. Měli mě varovat, ale hodně důrazně varovat, co to obnáší. Byla jsem statečná a ohleduplná vůči zaměstnavateli - operaci mi totiž naplánovali na 18.12.2009 s nástupem o den dříve. Vzhledem k vánočním svátkům a firemnímu volnu jsem si myslela, že je to vhodné řešení, že nebudu tak dlouhou mimo pracovní proces a část rekonvalescence zvládnu v tomto období. Tak ale to bylo snad jediné (ale neříkám, že nedůležité) plus celé akce. Už 21.12. nás vyhnali domů, neuměla jsem chodit s berlemi, sotva jsem s pomocí nastoupila do vozíčku... kdo absolvoval, ví své ... Probrečela jsem dvě noci, dala jsem si jmen nepočítaných. Navíc jsem dostala antibiotika, o kterých mi zapomněla sestra říci, že se berou s jídlem - po narkóze jsem ale nic v žaludku neudržela tři dny, dietu mi nestačili napsat (přes víkend změny nedělají a v pondělí nás vylifrovali ...). Dva prášky tedy odešly s mými šťávami, než mi manžel přivezl rohlíky a banány (a půl hodiny před polknutím prášku jsem do sebe tuto kombinaci soukala, rozbolavělým krkem to dolu moc nešlo a pít jsem musela opatrně, abych to vůbec udržela).

A s dokončením předvánočních příprav, které jsem si plánovala jako rozptýlení při léčení, jsem to absolutně nedořešila. Nohy bolely při každé poloze (sed na židli u pracovní desky v kuchyni - nohy na druhé židli, nejdřív bez polštářku, pak s jedním, dvěma, na kolenou atd....). Léky na bolest jsem brala minimálně, jsou návykové ... a já léky nesnáším, jsem ráda, že zatím pravidelně nic brát nemusím. Pro mě to bylo fiasko, rodině samozřejmě stačilo i jen těch deset druhů, které se mi podařilo dodělat, salátu byla kopa, zelňačka nešizená s uzeným, čabajkou, houbami .... Kapřík a řízečky vypečené ... Dárky zabalené a připravené ... Ale stejně jsem ráda, že je to za mnou ....

Nejhorší, co s sebou tato operace přinesla, je ta závislost na ostatních. K hysterickému breku mě dokázalo první dny přivést to, že jsem se odsoukala po podlaze v patře chalupy ke schodům, po zadní části těla dolů, pak o berlích do kuchyně - abych si vzpomněla, že mám samozřejmě nahoře v ložnici telefon, léky či něco jiného, co prostě nutně potřebuju. A představa té cesty zpět - to bylo na zhroucení. Nebo jsem se uložila po strastiplné cestě večer do postýlky, nožky na polštář a úleva ... a dole zůstal banán s rohlíkem, bez kterých prostě antibiotika nepolknu (nechci už tu zelenou vodu z mého žaludku ani vidět !!!) a všichni už spí. Tak jsem se rozbrečela, moje láska vedle mě dostala málem infarkt, co se mi stalo .... a běžel chudák sám.

Do tří dnů jsem se naučila chodit, bez rehabilitační sestry, kterou mi slíbili, po hranách chodidel, bez berliček ... Dneska už to jakžtakž jde, bolí zase kotníky, kolena... rána se hojí, stehy vyndané... Uvidím, co na dnešní kontrole.

A k té mateřské, abych se k ní vrátila .... 28.12.2009 k nám do rodiny přibyla fenečka berňáčka Baara. Narodila se 14.11.2009 feně Almě (ze Žlutic), měla další 3 sestřičky a dva bráchy. Byla naše po prvním okouknutí obrázků.
28.11.2009 jsme museli nechat uspat naší krásnou Agathu, nevyléčitelně nemocnou, ale hrdou a silnou do poslední chvilky. Už jsem nechtěla žádného psa, bylo to strašně těžké se rozhodnout, ale po doporučení veterinářky jsme její bolest neprodlužovali.

Takže dnes je tu Baara, čertík a miláček v jedné osobě .... a já jsem ráda, že tu první dny budu s ní a trošku si to navzájem usnadníme.

Baara

4. ledna 2010 v 10:06 Bernský salašnický pes - Baara

28.12.2009 do naší rodiny přišla Baara. Miminko bernského salašnického psa. Má tři pelíšky po domě, jen provizorní, protože berňáčci rostou jako z vody a na jaře už bude venku, ve své boudě (doufám ... většinou si naši psi vybírají stejně místa po svém).
V listopadu odešla naše Aghata, nepřebolelo to a nejspíš nikdy nepřebolí. Bylo jí jen pět a půl, museli jsme ji nechat uspat - měla agresivní formu nádorovitého onemocnění. Odešla do dvou měsíců od diagnozy... Byla nádherná ...

Začínáme tedy novou kapitolu našeho života, těšíme se a .... prostě se těšíme.

Jen tak ....

4. ledna 2010 v 10:04

Chtěla bych se občas, JEN TAK, s Vámi podělit o střípky ze svého života tak, jak běží čas ... Jak mi proklouzává mezi prsty nebo jak ho pevně držím ve svých dlaních. Jak se raduju, jak si popláču, jak se utápím v depresi a jak se pak snažím vše dohnat.

Jak bojuju s volným časem - jak ho podělit mezi mou rodinu, moje záliby, zahradu a chalupu ... Jak mě potěší moji zvířecí souputníci ... i jak odcházejí, bohužel, a přicházejí noví, a s nimi nové naděje, radosti, trápení ...

Jak ráda vařím, peču, smažím .... Jak pěstupuju co se dá, pašuju byliny do všeho, co se dá, jak se prostě starám o zdraví mých velkých chlapů.

Snad se mi to podaří a snad se sem budete vracet a možná zde najdete i inspiraci pro sebe.

Marushka.Z