Únor 2010

Moje podzimní hříchy ....

28. února 2010 v 22:27 Zahrada
Konečně sluníčko, teploty nad bodem mrazu, konečně nejsem závislá na čase pro vycházky ... a konečně ... konečně se vejdu do botiček mé velikosti (přes synovi 44, manželovi 43 a nějaké pozůstatky ve 42 jsem ve svých 39 !!!). A neskutečně mě svrbí moje zelený ručičky.
Zahrada je ale pořád pod sněhem, je ušmudlaná od popílku z komínů sousedů, co topí kdoví čím... Po krásné bílé peřině ani stopy ... Sníh je šedavý, neskutečně mokrý ... ale nemá se kam vsáknout, zem je pořád zmrzlá. Navíc náš pozemeček je celý na jílovém podloží a s jílem je to nadraka ... Nepustí vodu, tak tu budeme mít jezírka minimálně do dubna, pokud už moc nezaprší.
Tak jsme se s Baarou, mým věčným doprovodem ale OCÁSEK, brodily a propadaly půlmetrovými návějemi .... Ale sluníčko dělá se zahradníky divy, o blížícím se jaru ani nemluvě ... Jsme jako ti ptáčci, prostě to cítíme až v morku kostí...
Jenže ... co dělat???
Uklidit skleník, zrýt, pohnojit ...
Zapomenuté kyblíčky a konývky jsou přimrzlé ... chtěla jsem je vysvobodit, ošetřit, nechat někde vyschnout ... bohužel, zima přišla tak rychle, ač podle předpovědí tenkrát neměla vůbec být (a já v době jejího nečekaného nástupu byla v nemocnici...), že zůstaly na půl cesty .... Tak alespoň ostříhám maliny, stromky, na které dosáhnu, odkvetlé podzimní astry a trávy... a očima tahám cibulovinky tam, kde jsem nedočkavě odhrnula sníh. Nechápu, jak je možné, že někdo na Livingu do Zahrad už posílá fotky nejenom rašících (o čemž se mi nemůže ani zdát), ale dokonce kvetoucích jarních kytiček ... Ach jo ... a to jsem jich na podzim vysadila skoro stovku (podzimní neskutečné slevy v Baumaxu). Všeho dočasu, já VÍM !!!!, přeci ..... ale .... no nic, snad se dočkáme. Zítra má zase sněžit a mrznout, teď tu fičí vítr .... tak uvidíme, co nám donese ....

Noční košilka

28. února 2010 v 21:35 Hobby + dekorace ...
Na krásném blogu, ze kterého je cítit pokora a láska k přírodě, ke krásným starým věcem, které mohou stále sloužit a slouží dál, ke všemu živému, co v krajině mimo civilizaci přežívá ... a ke všemu, co příroda nabízí ... jsem našla pár inspirací pro jednoduché vintage tvoření a zútulnění chaloupek ...... Jedna z maličkostí, kterou na Livingu vyzkoušela selka Uška, mě absolutně dostala - je to košilka .... starobylá noční košilka ze starého pohledu nebo dopisu ... Shodou okolnosti kolega přinesl do práce balík béžového zašlého papíru, pro kterém jsem doslova skočila ... A jako první jsem ho použila právě na tuto noční košilku. Zatím nám "schne" na jutovém provázku na dveřích do ložnice .... naše ložnice je totiž přesně z těch dob, kdy takové noční košilky čekaly na své selky pod peřinkou ...



Konečně mám srdénka ...

28. února 2010 v 21:15 Hobby + dekorace ...
Minulý víkend jsem si z procházky s Baarou přinesla náruč větviček k břízek. Rostou bez ladu a skladu z náletů na jedné cestičce. Trošku jsem je opatrně prosvětlila, takový zimní řez, co čeká většinu stromečků a neublíží jim. A konečně si udělám Srdce z proutí
Zatím, jen tak na vyzkoušení, jsem udělala z nejdelších jedno větší na zeď, jen jednoduše svázané, počká si na jarní dozdobení, potom o trošku menší pro moji maminku do její zelenkavé kuchyně, a další, už malinké, do oken do kuchyně. Tento týden, jen co se přemluvím na umytí oken, je trošku jarně doladím a budeme volat JARO !!!, i když podle předpovědi po krásném víkendu zase přijde zimní nadílka a chladno a sníh budou až do konce března .... pláču tiše do klávesnice ....



Už má své místo ..

A ještě zelenkavé pro maminku ...
  

Muffiny, co měly vydržet na cestu ...

28. února 2010 v 21:08 Recepty
Dneska odjel Robin na lyžák ... Změnil školu se mu, jak se zatím zdá, trošku zpestřil. Chodí do malé školičky, ale o co je menší, o to si děti užívají více akcí a atrakcí. Během února už byly v lesoparku na přednášce, vyřádily se na masopustním reji a dneska odjely na lyžák na Klínovec. Tak jsem si v sobotu nalistovala muffiny, připravila formičky, košíčky a tak .... Těsto je hotové raz dva, mám formu na menší muffinky (je jich tam 24), ale i tak je to jak nic .... Ale mám spoustu formiček na košíčky.. tak se hodily i ty. Chlapi si vybrali :
KOKOSOVO-ANANASOVÉ MUFFINKY, CO SE ROZPLÝVAJÍ NA JAZÝČKU ...
Ingredience : 250 g mouky (polovina hladké, polovina polohrubé), 150 g másla, 150 g cukru, 2 vejce, 120 g kokosu, 120 g ananasu, 1 a půl lžičky prášku do pečiva, špetka soli. Na polevu : cca 3 lžíce ananasové šťávy, 1 lžička citronové šťávy, 3 lžíce moučkového cukru (dle potřeby přidávám..), trošku horké vody.
Postup: Troubu si předehřejeme na 175°C. Našleháme vejce s cukrem (přiznávám, že jsem tentokrát nešlehala žloutky a bílky zvlášť, protože sbírám vyfouklá vajíčka na velikonoce .... jinak samozřejmě ušlehat žloutky a nakonec do těsta přidal sníh z bílků a jen lehce promíchat !!!), přiléváme rozpuštěné máslo a stále šleháme. Mouku si prosijeme s práškem do pečiva a špetičkou soli, přidáváme spolu s kokosem a nasekanými kousky ananasu a vymícháme těsto. Mělo by být konzistence piškotového, takže pokud je husté (to byl můj případ), přidáme mléko nebo ananasovou šťávu. Do formy na muffiny jsme dala malé papírové košíčky na pečení, do formiček na košíčky velké a lžičkou jsem je do 3/4 naplnila. Upekla jsem v troubě nastavené na uvedenou teplotu, na horkovzduch se dají oba plechy najednou. Pečeme tak 20 minut, až začnou růžovět a neskutečně vonět. Píchneme špejlí, vyzkoušíme, zda nejsou syrové .... Během pečení si připravíme polevu z cukru a příchutí, přidáváme buď cukr moučku nebo tekutiny dle potřeby a podle toho, jak jsme zvyklí. Ještě teplé muffinky potíráme cukrouvou polevou (mám na to kvalitní štěteček na kreslení, používám ho i na čoko polevy o vánocích ....).
Jsou opravdu moc dobré, ale tak nějak mi v tom chyběla nějaká ta mňamka uprostřed... Takže .... já si je rozpůlila a namazala máslíčkem a jahodovým džemíčkem, domácím, jak jinak ...
A také, jak jinak, do dnešního odjezdu na talířku zůstaly 2 kousky.... na cestu prostě nevydržely...

Jsou mi tři měsíce ...

14. února 2010 v 22:20 Bernský salašnický pes - Baara
Tak dneska jsou našemu psímu miminu tři měsíce.... No a co, tři měsíce, nebo dva, nebo čtyři ... Pozor, TŘI MĚSÍCE, to jsou pro pejska důležité 'narozeniny'!!!
Dostane třetí očkování a je to hotový pes. Může totiž mezi lidi a mezi psy a mezi ostatní živé tvory vůbec !!! Je odolný a připravený skočit do opravdového života. Může se kamarádit, honit a prát, a jeho páníčkové nemusí mít tolik strachu, že někde něco očichá, z čeho pak někdy něco chytne.
Baara je kusanec, zítra jdeme za naší paní veterinářkou pro to důležité očkování, zvážíme se a hned Vám dám echo, jaký to kusanec vlastně je. Má ohromné packy, ohromnou sílu a ohromný hlas ... Má to být miminko a je to ďáblík se všudypřítomnými zoubky a chutí všechno a všechny rozcupovat. Je to divoch, který si nenechá nic líbit a nikomu nic nedaruje.... Jediný, kdo na to doplácí, je náš kocour Maxíček, který před ní zdrhá, jak jí zahlídne, prská a syčí a nakonec vyskočí na parapet (ach bože, já mu tam dala ty papriky ... snad je nepřehlédne ...), Baara ho neskutečným způsobeme nahání, ale i Cheeru, jeho maminu... Ale když přijde ke konfrontaci, kočky vítězí ... Ukážou Baaře, co je to šelma kočkovitá a k čemu že mají své ostré a pohotové drápky. Pak je slyšet jen kňučení a dusot naší kobylky Baary, jak někoho z nás hledá a chce si postěžovat.
Věčně se shání po něčem do bříška, baštu má rozdělenou zhruba na tři díly, dostává ráno, v poledne a večer příděl granuli (od Acany, po které měla průjem, jsme přešli na K9), míchám je do vařené rýže a namočeného rohlíku, aby se něčím zaplnila, protože granule samotné smlsne na jeden zátah. Uvidíme, co nám poví zítra vet, snad je vše v pořádku... Necháme prohlédnout klouby, kostru ... Po Aghatě mám strach, podvědomě pořád hledám nějaké bouličky po těle, při každém hlazení se děsím... kdyby náhodou ... Ale ne, to se nemůže opakovat...
Jen na okraj .... máme 16,5 kg ...

Čekání ...

14. února 2010 v 21:54 Zahrada
Sníh, sníh a stále sníh ... a společně s mrazy je to trvalka, které se na mé zahrádce už asi třetí měsíc opravdu daří. Vím ... má to tak být, je únor ... a únor bílý, pole sílí. VÍM, VÍM to VÍM ... ale už je to dost dlouhé, dlouhatánské. A společně s tím, že se mi hojí nožky (i když to pořád není to, co by mělo být a hned tak asi bohužel nebude - JSEM NETRPĚLIVÁ), a s tím, že se úúúúžasně prodlužuje den, mě svrbí moje zelené ručky, obcházím půl metrem sněhu zaváté záhonky a chtěla bych už něco DĚLAT, bože, něco ostříhat, něco okopat, něco vytrhnout, nad něčím se rozplývat a nad něčím plakat, co zimu, tuhle nekonečnou zimu, nepřežilo .... A samozřejmě, a to především, něco SÁÁÁZET!!!
Vyžebrala jsem si u mého mudra přes nožky vycházky... zase o kousek blíž k normálnimu životu. A při prvním 'výletě' jsem za dvěstě nakoupila semínka, co nám chyběla, při druhém tak za sto kytičky, kterých mám vždy málo .... V Údlické Rašelině jsem pořídilo zeminu na výsev a dopěstování, vymyla vaničky od mletého masa a už MÁM ZASAZENO !!! Zatím papričky, kterým to déle trvá, gazánie, bazalku a salátky, které půjdou do skleníku (potřebovala bych ještě jeden, nějak nám začíná být malý - to asi tím, že maličký je ... škoda, na nový jen tak neušetřím, a foliovník se u nás nevyplatí vzhledem ke stálým vichříkům a větříčkům ...). Semínka se hřejí u topení, potřebují teploučko ...
Za dva týdny přidám kedlubny, kapusty, možná zelí ... a to už se to rozjede. Ředkvičky, řeřicha, roketa ... to se nedá vydržet. Tohle zelený já prostě můžu a musím, tak alespoň poslední dvě dám do truhlíků, aby bylo co na chleba a na rohlíčky a do salátu. Mrzí mě, že jsem nestačila vyrýt pažitku, než jsem odjížděla v prosinci do nemocnice, byl krásný podzim ... a když jsem za pět dní jela domů, bylo všechno pod sněhem a mrzlo (a to podle předpovědi nemělo ani náhodou) a nic už se dohnat nedalo. No nic, máme petrželku, alespoň.
A miláček dokončil kráááásné krmítko, zavěsil na ořech a v sobotu a neděli jsme měli živé video... Sypeme ptáčkům, jak jinak, a že jich tu máme.... Jen nestačim dokupovat slunečnici pro sýkorky a semínka pro ostatní - kosy, hrdličku, straky, sojky, stehlíčky, hejly ... a kdoví, co všechno tu ještě je. I jim by už prospělo trošku teplíčka ... i když si už prozpěvují, jako by to JARO cítili .... a oni ho cítí, už je za rohem ... neee, já vím .... tak za druhým ale určitě. Přijde a my si ho užijem, po té dlouhatááánské zimě, na kterou už nejsme zvyklí.

Dlužím Vám medovníček ...

14. února 2010 v 21:23 Recepty
Na MMB (mimibazar, pro neznalé ...) se občas rozvlní téma medovníků... Vždycky mě ale odradí práce s pečením medových plátů, spíš s jejich válením a tak. ALE !!! v Tescu mají pláty hotové a podle nás i dobré (nemám ale možnost porovnání s domácími, tak prosím pekařky aby mi prominuly tuto náhražku). V balení jsou čtyři velké obdélníčky, na sobotní či nedělní moučníček tak akurát. Na celý víkend ale v žádném případě nestačí, i když je sladký, sladký, slaďoučký.... Dá se mlsat a umlsávat, dokud se bříško nezačne bouřit (v Robertově případě se začaly bouřit dvě, naštěstí ještě mléčné, stoličky). Kupuji tedy balení dvě, náplň ze Salka na ně tak akurát vystačí.
Pokud Vás honí mlsná - dejte si :
MEDOVNÍČEK LÍNÉ HOSPODYNĚ
Ingredience : 1 balení medových plátů z Tesca, 1 Salko, 1 dobré máslo (já tentokrát použila Heru, která mi zbyla z nákupu na vánoční pečivo), 1 vanilkový nebo dobrý karamelový puding, 250 ml vody, 2 polévkévé lžíce hrubé mouky, ořechy mleté, popřípadě celé půlky na ozdobu jednotlivých porcí.
Postup : Salko (uzavřené !!!) vaříme 2 hodiny, já si ušetřila čas i energii a vařila něco přes hodinu na velmi mírném plameni v papiňáku (už několikrát, je to ověřeno). Necháme vychladnout, plechovku neotevírat v žádném případě teplou. Stejně tak dodržíme dobu vaření, poprvné jsem to trošku zkrátila a nebyl to ten správný karamel... Při chladnutí Salka si připravíme hustý puding, klasicky - jen s poloviční dávkou vody místo mléka, přidáme hrubou mouku a vymícháme hutnou kaši. Mícháme průběžně do vychladnutí. Pro správnou konzistenci krému musí mít všechny suroviny stejnou teplotu. Našleháme máslo, heru, nebo sladký tuk, který máme ověřený (nesráží se), přiléváme Salko, přidáváme malou lžičkou pudingovou kaši, kterou celý krém zjemníme. Z prvního balení plátů potřeme postupně první(můžeme posypat strouhanými ořechy), přiklopíme druhým, potřeme .... Použijeme necelou polovinu krému, je třeba si to přibližně rozvrhnout. Končíme čtvrtým plátem, odložíme. Z druhého balení použiji jen 3 kusy, zbytkem krému potřeme oba zákusky, poslední plát rozdrobíme a obsypáme je zvrchu i po stranách. Já posypu ještě strouhanými ořechy. Necháme v chladu minimálně přes noc, ne v ledničce, tam rychle zatuhne krém a nestačí se vsáknout a provlhčit pláty. V žádném případě zde neplatí přímá úměra času přípravy a času konzumace .... Ale to asi u žádného mňamózního kousku.