Duben 2010

Tak jsme si je přivezli ...

23. dubna 2010 v 23:49 Jen tak ...
Po tom, co nám kuna od podzimu postupně zlikvidovala naše mini hejníčko pipinek a kohouta si nechala až na konec zimy (zmizel bezestopy ...), jsme se rozhodovali, jestli teda slepičky jo ... nebo ne .... a jestli teda kuřata, kuřice nebo hotové nosnice ... Nakonec jsme došli k závěru, že do nosnic investovat nebudeme (co kdyby zase kuna, že ..), na kuřata nemáme teplý prostor a kuřice budeme kdovíjak dlouho krmit, než ponesou .... A tak chvíli nic ... a pak jsem napsala jedné hodné paní do "výrobny vajec" (nechápu proč výrobna ... bože, jak jsme je degradovali, chudinky pracovité pipinky), jestli náhodou nechystají prodej těch vynesených a nechtěných ... a ono zrovna joooooo!!
Spletitými cestičkami jsem se pro ně rozjela, nakoupila 10 zubožených a vypustila je do miláčkem opraveného kurníku. Je z části stodoly, kterou jsem přepažili, oplotili, ucpali všechny díry a připravila uzavíratelné kóje, aby to nezvaní návštěvníci měli co nejvíce zkomplikované, než se k nim dostanou ... Odpoledne mi moje láska říká, že jich je tam jen devět a já šla skoro do mdlob ... už je to tu zase ... Ale pak mi došlo, že jsem neměla ani šanci to překontrolavat, jezeďačky byly tak rychlé s balením do pytlů, že se to nedalo spočítat .... Tak mi asi daly o jednu míň ... Ale večer už jich zase bylo deset, jedna se někam v zoufalství ukryla ....
Pipinky jsou skoro průhledné, bleďoučké bledule, s holými brky místo křídel ... i ty pařátky jsou bílé ... Ale z vlastní zkušenosti vím, že nejpozději do měsíce jím líčka zčervenají, kohoutky jakbysmet a krásně se postaví, peříčka dorostou - nejdříve jemná, prachová, pak už pravá, pevná .... nožky si zvyknou na zem a stane se z nich správná hrabavá drůbež. A NOSNICE, samozřejmě ... už teď chudinky z toho stresu upouštěly vajíčka, kde je napadlo ... Hned první den jsme jich nasbíraly šest ... (no byly dnes k večeři, začerstva...). Teď si dají chvíli pauzu, ale jakmile přepeří, nebudeme stíhat to sbírat .... Jen aby kuna nebo jiný vražditel nebyli rychlejší ...
S nasekanou trávou si moc nevěděly rady, později ďobly do vojtěšky a zrní ... a jen se cpaly hlínou... Tak jen doufám, že je to neucpe.
S Baarou jsme je pozorovali celé krásné odpoledne, já soucitně, ona fascinovaně. Doufám jen, že se dožijí delšího věku než ty poslední a že budeme schopni je před dravci uchránit ....
Pipinka ... zachráněná, uhranutá sluníčkem ... Ale statečná, byla první venku ...

Bledule bledé, živící se hlínou ... nechci vidět ty následky

A Baara, fascinovaná a jak na drátku ... jen vystartovat

Tak Baaře je 5 měsíců ...

15. dubna 2010 v 16:00
 .... a  26 kg.
Je legrační, jak tihle berňáci rostou
... vyroste hlava, nohy jsou krátké ... pak zas vyrostou nohy a zůstane krátké tělo .... teď se zase prodlužuje tělo, hlavu má takovou širokou ... Včera jí navíc vypadl tesák - ještě mléčný ... Běhala po dvoře a z tlamy jí kapala krev, bože ... Tak jsem se děsila, co kde našla, rozkousala nebo dokonce zbaštila. Tak jsem se rychle převlékla (jelikož je počasí takové, jaké je, je taky Baara taková, jaká je - tedy zablácená až na zádech), abych měla další den co do práce
- umí mě totiž
systematicky označkovat od krku až k patám. No a pak jsem zjistila, že jí na kousku dásně visí ten tesáček.... Tlamu v tom místě zarudlou až modrou, ale vytrhnout to nešlo. Ale do večera o něj přišla....
Včera byla vůbec milá - než jsem přijela z práce, udělala do stavebního písku půlmetrovou
díru a její krásné bílé tlapky vydržely být žluté až do dnešního rána, stejně se z ní sype i ten písek.

Pár dní už je přes noc v kotci, snáší to celkem dobře. Zavíráme ji tam i přes den, když jsem v práci. Je to pro ni bezpečnější a pro nás jistější. Máme ještě dvě "pracovně stavební " stodoly, je tam i spousta latěk s hřebíky, možná i střepy a samozřejmě zahradní náčiní, květináče, kbelíky atd. Když jsme doma, drží se na dvoře, ale jednou jedinkrát ji Vašek nechal přes noc venku, a polovinu těchhle věcí mi nanosila před dveře ... část samozřejmě na kusy. Ovšem nejvíc záležet si dala s pytlem od granulí, který byl opravdu důkladně složen a založen mezi police ...
Rozcupované kousky nacházím ještě teď...

Jinak chodíme na procházky, učíme poslušnost - vše závislé na odměně, samozřejmě ... Kam se dá, jezdí s námi. Jediné, co je teď nepříjemné, je to šílené počasí. Někdy je tak špinavá, že nemůže ani do chodby. No snad se počasí umoudří ....
5 měsíců + ještě s plyšáčkem
5 měsíců ...
A ještě Arny ... tak na mě kouká za plotem a čeká, co dostane dobrého ... a vždycky dostane .... zlatíčko

Zapomenuté „METROŘEZY“

9. dubna 2010 v 14:00 Recepty
Po práci se fofrem převlékám, vlaju chalupou jak Viktorka od splavu a mažu na zahradu... Dobít baterky.... čerstvý vzduch (pokud mi do toho soused nezatopí) ... a kus práce... To potřebuji k životu ...
V pátek mě vyhnal déšť nedéšť - nezaleje, jen otráví život.... Tak jsem si při cestě kuchyní zapla TV, na Primě šlo PROSTŘENO ... Slečna ze super bytu, který bych nechtěla ani zadarmo (leda bych ho obratem poslala dál ...a koupila si super chalupu se super zahradou ....) mi připomněla moučníček, který jsem roky nedělala.... A to METROVÉ ŘEZY
Ingredience :
Těsto : 250 g hl. mouky, 10 lžic oleje, 3 vejce (žloutky a bílky oddělit), 10 lžic horké vody, 180 g cukru (používám krupici, ale může být i moučka), ½ prášku do pečiva, šp. soli.
Na rozlišení buď kakao nebo špetku barviva, rozmíchaného v trošce vody.
Krém : 500 ml mléka, 2 pudinky, 250 g cukru, 125 g másla nebo Hery
Poleva : 100 g čokolády na vaření, kousek tuku, případně 1 lž. rumu, pokud je poleva hustá
Postup : Ušleháme žloutky s cukrem a olejem, přidáme horkou vodu, mouku s prosátým práškem do pečiva a šp. soli. Do těsta přidáme ušlehané bílky a už jen lehce "obalujeme".
Připravíme si 2 formy (já měla na klasický srnčí hřbet), vyložíme pečícím papírem. Do jedné dáme polovinu světlého těsta (je třeba to co nejlépe odhadnout, případně odvážit si mísu, ve které těsto zaděláváme, ještě před vložením všech surovin, potom z hotovým těstem a spočítat si polovičku - je to důležité při plnění - aby byly kousky stejně vysoké). Do druhé poloviny dáme kakao, já tentokrát dala růžovou potr. barvu, aby řezy byly jemnější (když jsou ty svátky jara ...). Uhladíme, pečeme při 180° C cca 5 minut, potom při 160° dopékáme tak cca 30 minut. Zkusíme špejlí. Necháme částečně vychladnout, vyklopíme, opatrně sundáme papír.
Po úplném vychladnutí krájíme na plátky něco přes 1 cm a plníme krémem :
Pudinkový krém :
Uvaříme hustý pudink z 500 ml mléka (já měla šťávu z ananasu + vodu....), prášku a cukru, po vychladnutí zašlehat máslo nebo Heru. Mě se to zdálo ještě pořád řídké, tak jsem přidala velkou lžíci vanilmixu (pudink za studena, rozdělává se jen do vody) a nechala v ledničce pořádně vychladit.
Postupně jsem pomazávala jedno kolečko za druhým, lepila k sobě střídavě světlé a růžové. Krému tak 1 cm, nebo méně. Připravila jsem si dva řezy, dlouhý, klasicky "metrový" bych neměla kam dát. Mezírky jsem ještě protřela krémem, zbytek po stěnách
a dala do lednice.
Po cca dvou hodinách jsem si rozpustila čokoládu s tukem, přidala lžičku rumu a nechala malinko vychladit. Potřela jsem s ní oba kousky, posypala kokosem a barevnými cukrovými kytičkami. Je nutné nechat odležet, nejlépe přes noc. S krájením začínáme přes roh, šikmo, postupně se krásně ukazuje barevnost proužků a krému ...
Kdybych na to myslela dřív, koupila bych si nějaká malá sladká vajíčka... abych byla stylová ... Ale mým chlapům to bylo stejně jedno, polovina METROŘEZŮ zmizela do hodiny, druhou jsem chránila vlastním tělem do druhého dne, aby zbylo i na ostatní .....
Metrořezy

Tak velikonoce jsou za námi ...

9. dubna 2010 v 14:00 Recepty

Taky tak prožíváte přípravy na svátky ? A taky Vám to pak všechno tak rychle uteče, že si to pořádně ani neužijete ?
Navíc letošní velikonoce byly dost chladné, v pondělí pršelo a byla taková zima, že jsem čekala sníh ....
Měla jsem našité pipinky, nazdobený stůl, čerstvé kytičky, oseníčko musí být ... a co se jídla týče ..... Mazance jsem napekla v pátek večer, aby byly na snídani v sobotu, dělám z mého oblíbeného základního těsta a přidávám, co se zrovna hodí, nebo na co máme chuť.
Základní těsto :
600 g hladké mouky (možno napůl s polhr.), 120 g cukru, 100 g
másla, 30 g droždí, šp. soli, mléka dle potřeby (začínám malým hrnečkem), 2 žloutky.
Dodávám - v tomto případě na mazanec: skořici, kůru i šťávu z citronu, sekané mandle (nebo lupínky) popř. ořechy, rozinky máčené v rumu.
Zadělám těsto v pekárně, nechám vykynout, rozdělím na dvě části, uhňácám bochánky a pod utěrkou ještě chvíli nechám kynout. Mezitím si rozpálím troubu na 200° C, potřu bochany žloutkem a posypu mandlemi.
Na 200° C peču tak 5 minut (ne horkovzduch !!!), stáhnu na 170° - 180°C, peču tak půl hodiny. Pokud nejsou ještě nečervenalé, ale jsou už propečené (klasika - zkouška špejlí), zapnu teprve na chvíli horký vzduch.
Pocukruji moučk. cukrem ... a já je miluju s máslem a nugetou ..
Mazanec ...
A ze stejné těsta peču pro moje nejmilejší koledníčky věnce, letos jsem je neplnila... Vykynuté těsto rozdělím na 5 kousků, každý ještě na dva - ty jen rukama rozválím do válečků cca 30 - 40 cm dloutých a zamotám je, spojim do věnečku. Upeču klasicky, jsou samozřejmě rychleji hotové, než mazanec.
Pokud mám víc času a hlavně chuť,  pak si jednotlivé válečky rozválím na obdélníčky, potřu náplní (tvrohová, pudink, mák, skořice nebo jen potřu máslem a posypu kakaem, co zrovna doma mám), zaroluji a pokračuji jako u válečků.
Výslužka ...

Na řidiče padají kameny - můj syn Jakub a údržba skály v Českém Krumlově ... ...

4. dubna 2010 v 16:35 Jen tak ...


(Jakub visící ....