Tak jsme si je přivezli ...

23. dubna 2010 v 23:49 |  Jen tak ...
Po tom, co nám kuna od podzimu postupně zlikvidovala naše mini hejníčko pipinek a kohouta si nechala až na konec zimy (zmizel bezestopy ...), jsme se rozhodovali, jestli teda slepičky jo ... nebo ne .... a jestli teda kuřata, kuřice nebo hotové nosnice ... Nakonec jsme došli k závěru, že do nosnic investovat nebudeme (co kdyby zase kuna, že ..), na kuřata nemáme teplý prostor a kuřice budeme kdovíjak dlouho krmit, než ponesou .... A tak chvíli nic ... a pak jsem napsala jedné hodné paní do "výrobny vajec" (nechápu proč výrobna ... bože, jak jsme je degradovali, chudinky pracovité pipinky), jestli náhodou nechystají prodej těch vynesených a nechtěných ... a ono zrovna joooooo!!
Spletitými cestičkami jsem se pro ně rozjela, nakoupila 10 zubožených a vypustila je do miláčkem opraveného kurníku. Je z části stodoly, kterou jsem přepažili, oplotili, ucpali všechny díry a připravila uzavíratelné kóje, aby to nezvaní návštěvníci měli co nejvíce zkomplikované, než se k nim dostanou ... Odpoledne mi moje láska říká, že jich je tam jen devět a já šla skoro do mdlob ... už je to tu zase ... Ale pak mi došlo, že jsem neměla ani šanci to překontrolavat, jezeďačky byly tak rychlé s balením do pytlů, že se to nedalo spočítat .... Tak mi asi daly o jednu míň ... Ale večer už jich zase bylo deset, jedna se někam v zoufalství ukryla ....
Pipinky jsou skoro průhledné, bleďoučké bledule, s holými brky místo křídel ... i ty pařátky jsou bílé ... Ale z vlastní zkušenosti vím, že nejpozději do měsíce jím líčka zčervenají, kohoutky jakbysmet a krásně se postaví, peříčka dorostou - nejdříve jemná, prachová, pak už pravá, pevná .... nožky si zvyknou na zem a stane se z nich správná hrabavá drůbež. A NOSNICE, samozřejmě ... už teď chudinky z toho stresu upouštěly vajíčka, kde je napadlo ... Hned první den jsme jich nasbíraly šest ... (no byly dnes k večeři, začerstva...). Teď si dají chvíli pauzu, ale jakmile přepeří, nebudeme stíhat to sbírat .... Jen aby kuna nebo jiný vražditel nebyli rychlejší ...
S nasekanou trávou si moc nevěděly rady, později ďobly do vojtěšky a zrní ... a jen se cpaly hlínou... Tak jen doufám, že je to neucpe.
S Baarou jsme je pozorovali celé krásné odpoledne, já soucitně, ona fascinovaně. Doufám jen, že se dožijí delšího věku než ty poslední a že budeme schopni je před dravci uchránit ....
Pipinka ... zachráněná, uhranutá sluníčkem ... Ale statečná, byla první venku ...

Bledule bledé, živící se hlínou ... nechci vidět ty následky

A Baara, fascinovaná a jak na drátku ... jen vystartovat
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama