Září 2011

Aby to nebylo tak jednoduché ...

26. září 2011 v 16:20 Náš chov ... nebo naše chovy????


Nečekala jsem, že budou moje chovné a chovatelské záměry bez problémů ... to v žádném případě ... Ovšem že to začne takhle brzy ....

Můj bobánek Ozzáček se mnou chodí jako ocásek ... Běda, že se mu někde schovám nebo zabouchnu vrata či dveře, aniž by to postřehl ... To se potom dvorek rozléhá nepřeslechnutelné nééééééééééé .... Je to miláček, kdykoliv jdu kolem, musím ho vzít do ruky a pomuchlovat ho ... Běhá se mnou po zahradě, začíná si vybírat a pamatovat, kde že byl ten hrášek, pampeliška a výýýýborné lístečky. Takže začínám se zákazy (tak to je vtip, samozřejmě ...), s omezováním ... prostě kontrolou ... Nemám naštěstí nic prudce jedovatého, jen hlídám ty známé nevhodné - lilík, vlaštovičník a tak. Ale 100% se to nedá ... naštěstí to většinou skončí u travičky, vojtěšky, pampelišek a podobně ..

V neděli ráno jsem pootvírala všechna zajišťovací vrátka - první Baara, pak slepičky na dvoře spolu s Pigi pig a Ozzáčkem, pak druhé pipiny, nakonec kačenky .... A pak mi došlo, že neslyším Ozzyho, ten se hlásí, jen otevřu chalupu ... Rychle to proběhnu, jdu za Robinem, který ho večer zavíral, jestli si je jistý, že byl opravdu uvnitř.

Pak další kolo, stodola, zahrada ... Nic .... To už jsem opravdu začala zmatkovat. Bože, takový miminko....

Našla jsem ho tam, kde měl být - tedy co se prostoru týče - ovšem zapadlý za nočním stáním pro slepičky. Jak se tam dostal, to mi hlava nebrala .... Pracně jsem ho vyndala, zkontrolovala kosti .... celý se klepal, tlamičku opatlanou .... vzala jsem ho na zahradu, na sluníčko .... nechtěl nic, ani ovesné vločky, ani ten zakázaný hrášek .... Proč, to mi došlo během hodinky a začalo moje trápení ....

Ozzák totiž dávil zbytky natráveného obsahu žaludku ... no brrrrr, to bylo to, se mu přes noc zaschlo na tlamičce.... a co teď s ním ... celý se klepal (už mi bylo jasné, že ne ze zimy, jak jsem si původně myslela), v žaludku mu škrundalo, stál opřený o vrata a z pusy mu teklo ....

První cesta k internetu, na Ifaunu, což je moje bible ... Osvědčené rady letitých chovatelů, jejich zkušenosti a konfrontace opět nezklamaly.

Za prvé to mohla být otrava čímsi, na to funguje TŘEZALKA a DUBOVÁ KŮRA. První naštěstí na zahradě mám, druhé bohužel.... Takže spařit, přidala jsem lžíci citronového tymiánu, který dezinfikuje .... Vychladila a začali jsme to do miláčka Ozzáčka lít pod tlakem (naštěstí jsem měla doma prázdnou petku s bezpečnostním uzávěrem, takže to fungovalo jako dětská lahvička, navíc se tlakem dalo krásné regulovat, kolik do něj dostat ...). Ve vydávených zbytcích jsem našla několik kuliček hroznové vína - tedy samozřejmě slupek ... a to byl asi ten důvod jeho šílených zažívacích problémů .... Až po třetí hodině to přestalo, výplachem žaludku se dostaly ven asi i ty poslední slupičky .... a po čtvrté hodině už okusoval mochnu (tedy co zbylo po nájezdu Baary někdy z jara ...), začal sám pít, cpal se senem (doneseným v bedýnce doslova pod nos ...), travičkou .... a večer dokonce zbaštil i pár vloček ....

Umíte si představit, co jsem za ten den asi udělala .... Vyprala, uvařila, upekla koláč (drobenkový s hruškami, takže super rychlovka) a jinak celkem nic !!!! Dalo mi to mimino zabrat, jen co je pravda ... Nevěřila jsem v prvních hodinách, že to přežije ... Už jsem se viděla, jak alarmuju veterinářku a ta nadšeně, v neděli odpoledne, vyráží ...

Pro tentokrát jsme to zvládli .... a už se děsím, co přijde příště ...
Astřičky .... zvlášť nové výhonky .... mňam .... Tak jsme spolu přesazovali do podzimních truhlíčků ... místo chryzantém, které mi oschly, jsem dala letos tuto variantu... společně s travinami, starčekem a zběhovcem, doplněno malými okrasnými dýněmi. A astřičky na zimu vyměním za mini konifery ....

Je to miláček ... ale dal mi zabrat, jen co je pravda ...

Chtěla bych Vám někoho představit ...

20. září 2011 v 13:04 Náš chov ... nebo naše chovy????
náš nejnovější přírůstek do farmářské rodinky se jmenuje Ozzy ... Nemám slov, jak ho popsat, aby jste to cítili stejně jako já ....
Voňavé miminko, slaďoučké, miloučké, heboučké a přítulné.... Má sotva pár kilo, maličkaté růžky, legrační ouška a kopýtka .... úžasná kombinace barev ..... Jsem z něj prostě vedle ...
V sobotu jsme se pro něj vypravili, narodil se kousek od Lovosic mamině Růže. Žil tam ještě se dvěmi sestřičkami, které putovaly k malým holčičkám ....
Přiznávám, že po prasečím rodeu jsem hodně zvažovala, jestli si pro Ozzáčka pojedeme, jestli to raději nezruším. Ovšem ... teď si dovedu představit být bez Pigi pig, ovšem bez Ozzyho ani náhodou ...
Je to náš doprovod na každém kroku, jakmile se objevíme na dvorku, už se nepřeslechnutelně hlásí, stejně tak pokud se mu někam schovám ... Včera jsem měla "sanitární" den, úklid u slepiček, u kačenek (jejich kachníky po dešti .... no to ví jen chovatel kachen, co dokáží ...), využít napršených zásob a vyměnit vodu ve vaně (což obnáší 20 x 10 l konve ven, 20 x 10 l konve čisté vody tam ....) A Ozzáček jen běhal sem a tam, mečel a mečel, jakmile jsem někam zaběhla .... Naštěstí neuteče ani na zahradě (to Pigi pig ..... tu musím střežit jako oko v hlavě, to už opravdu nechci zažít ....), drží se mě jako klíště, maximálně se podívá ke kačenkám ...v ohrádce.


Baštíme ovesné vločky, které za chvíli nahradíme ovsem, krájím mu jablíčka, chroupe suchý chlebík a housky ... a samozřejmě se pase ... spásá i padané listí (ale i to nepadané), travičku, plevel, co bych dala na kompost ... Ale ač maličký, skáče jako kamzík !!! Metrová výška žádný problém - a to nahoru i dolu !!! Stejně tak si nědělá hlavu s tím, že v domě nemá co dělat ... Jakmile zůstanou otevřená vrátka, je v kuchyni i s Baarou (což se samozřejmě netrpí ... no .... Baaře ano, to je pes domácí, má svoje místečko u dveří, aby nebyla pořád sama ...)

Nocuje u Pigi pig ve stodole, chvíli ještě mečí a volá mamču Růžu .... Ale v noci je klid (naštěstí, jinak by mi to utrhlo srdce !!). A ráno, jakmile mě zaslechne, tma netma, už mě volá, zlatíčko moje ...


Takže si Vám dovoluji představit našeho kozlíka, jmenuje se Ozzy ....

Jsem kozlík kozy holandské zakrslé ... jsou mi necelé dva měsíce a jsem miláček všech miláčků ...


Zatím mi je všechno dovoleno ....

S Baarou ... zatím je to v pohodě ...

Moje miminko.... prostě ....

Prasečí rodeo

14. září 2011 v 15:08 Náš chov ... nebo naše chovy????

Prasečí rodeo ... aneb když se daří, tak se daří ...

Víkend .... celý pracovní týden řeším, vymýšlím, odkládám a plánuju, co všechno musím o víkendu stihnout. Pátky máme "krátké", pár napracovaných hodin ke konci týdne přijde vhod a člověk má ten předvíkendový rozjezd trošku usnadněný, pozvolnější, než když přijde, a to v tom lepším případě, po 4. hodině odpolední, jako v ostatní dny ... Nejprve se zdá, kolik toho volného času je, ovšem s ubývajícím dnem, a s ubývajícím víkendem ani nemluvě, šturmuju a zpytuju svědomí, kde jsem měla přidat a co jsem si měla odpustit.

V úvodu se vše podezřele dařilo - nákup v pátek večer, dovoz brambor za pár korun v akci (čím budu zvířátka v zimě krmit ... ), stihla jsem si přinést dvě velké krosny hrušek z míst, kam auta nejezdí a moc lidí tam nezabrousí, několik pytlů usychající trávy kolem polí - bude se hodit na podestýlku. Počasí, které už lepší nemohlo být ... Usušila jsem dvě "várky", uklidila kačenkám ... v neděli po obědě jsem ještě čistila koupací nádržky, jdu pro vodu na dvorek .... a venku si pobíhá Piguše pig. Ohrádka už jí byla asi malá, tak si prostě nadzvedla plot a šla si prohlídnout, co jsme jí odpírali. Plot jsem opravila, Pigi pig zahnala.... Jdu pro další vodu .... a Pigi zase venku .... naženu jí zpátky, jdu si pro konve a během minuty, co jsem se otočila a nabrala vodu, milá Piguše už si štrádovala po zahradě ... Jak se jí podařilo, to opravdu netuším ...

Pokouším se jí zahnat, ovšem ač prasátko, byla rychlejší, její manévrování ... to si zasloužilo obdivu ... Naháněcí akci jsem vzdala, běžela pro někoho na pomoc. Ale dvěma naháněčům se nepodařilo ji nasměrovat tam, kam jsme potřebovali, tedy zpátky na dvůr ...

A co víc, nadzvedla si plot a utekla k sousedům , kteří si naštěstí pozemek nedávno odkoupili a oplotili ho. Protože ... kdyby plotu nebylo, nebylo by už ani Pigi pig ... Pohltily by ji širé lány a svoboda, svoboděnka ....


Miláček můj zlatý oběhl pozemky a stavení sousedů, aby se k ní dostal, ale ona už se nedokázala dostat zpátky, ač chtěla a snažila se ... Výškový rozdíl sousedovic pozemku a toho našeho prostě nedokázala sama překonat a chytit se ... tak to se opravdu nenechala. Rozrazila dokonce vrátka k sousedům, kde pobíhal Arny, skoro dospělý čuvač ... A takovou honičku ... tak to jste neviděli. Štěkot psa, vyhrožování a chrochtání prasátka.... Naštěstí to není žádný zabiják, sousedi ho zpacifikovali a tím začalo divadlo pro půl vesnice ... Vyběhly děti, přidali se dospěli .... a začala další naháněcí šou. Zavolat ještě Robina, přinést pytle ...

Pigi se mezi tím stačila vymáchat v příšerné stoce, páchnoucí po všem možném .... Ale chlapi moji ani ve dvou neměli šanci.

Takže jsem domečky a zahrádky oběhla i já, a pomaloučku, pomalu jsme ji směrovali do kouta. Ještě jeden útěk... a pak super manévr, zalehnutí a nacpání do pytle .... a asi po hodině a půl byla Pigi pig zpátky zavřená ve stodole....

A my - smrdutí, zpocení, zničení, ještě před pár minutami odhodláni udělat pozdně letní či brzce podzimní zabijačku ... jsme byli šťastní, že jsme to dokázali, nevzdali a v tom nádherném slunečném odpoledni bojovali a zvítězili....

A poučili se, jak CHYTRÁ, RYCHLÁ A OBRATNÁ prasátka jsou ...

A dnes ráno ???? Do vteřiny zlikvidovala všechny zábrany, které mě večer stály hodinu času ...
Takže boj s prasátkem a jeho svobodou vzdávám ... A to, čeho jsem bála nejvíc, tedy co Pigi pig a Baara - se ukázalo jako ten nejmenší problém.
Na dvoře nám zavládla anarchie... Prase na dvorku, Baara v ohrádce, malé zakrslé slepičky u velkých, velké mezi holoubky ... Tak sedím na lavičce, loupu fazolky a přemýšlím, jestli má smysl jim to organizovat ....
NEMÁ, přátelé, NEMÁ .....

Dovolená je pro mě opravdu nebezpečné období ...

6. září 2011 v 0:12 Náš chov ... nebo naše chovy????

... co pro mě, spíš pro zbytek mé rodiny.... Brouzdáním po netu za dlouhých teplých večerů a nocí jsem se utvrdila v tom, že je třeba se posunout někam ... někam .... prostě o kousek dál ... V tomto případě bylo na mysli posunutí se v našem mini hospodářství. A vzhledem k tropickým teplotám, suchu a tím pádem neobdělávatelné zemi, se moje pozornost přesunula na chovatelskou část mých aktivit....

Přemýšlela jsem o něčem, co se o sebe částečně postará, co bude moci být v ohrádce samo, nebude náročné na ustájení ani stravu a přitom z něj bude i nějaký užitek .... Nejprve se nabízely ovečky - spasou trávu, když se nechce sekat, dají jehňátka, mléko ... ale ... pokud by to měly být ovečky i pro oko, ať už zakrslé nebo klasické ... musí je někdo ostříhat ... tak to nevím, nevím, kde bych někoho sehnala ....

Další variantou byla koza ... jenže ... opět jakou .... a když, tak s kozlem ... a kozel, no ... prostě smrdí a smrdí. A potom to dojení - to už je prostě závazek opravdu závazkovitý ...

Takže kozu zakrslou ... tak tam všechny nedostatky kozy klasické odpadají, ovšem - sežeňte jí !!!

A když už jsem na nějakou krásnou, strakatou nejstrakatější narazila, byla buď z druhé strany republiky, nebo za nehorázné peníze ...

Při prohlížení a pročítání inzerátů se mi přimo nabídla další možnost - a sice prasátko. Samozřejmě mini prásátko ... Buď gottingenské (ale to by nikdy nikdo nezabil !!!) nebo vietnamské. A bože div se, našla jsem je hned ve vedlejší vesnici. Po další domluvě jsme si objednali prasničku ... březí (byla poslední, jinak samý kluci ...) a v sobotu ji přivezli domů .... Bude zatím s leghornkama, soužití tim nedělá problém, místo ve stodole má vyčleněné ... Ještě je plachá, ale na půl metru už přijde ... Baští všechno, co velké prasátko, navíc se pase na trávě a posekanou trávu i baští ...

Baara je z ní vedle, tak jen doufám, že se k ní nebude snažit podhrabat ... tak jako k holoubkům ... k malým slepičkám .... ke kachnám .....

Představuji Vám naši Pigi pig :

Trošku ušmudlaná ... ale jen co se trošku "ochočí", očistíme, vydrhneme ....
Tak se pase, sklízí padaná jablíčka ...


Mám ráda drobenkové koláče ...

6. září 2011 v 0:08 Recepty
Vždy se povedou, nehrozí spadnutí těsta, řídká nádivka, snad ani připálení .... Jsou krásně křupavé, variabilní, rychlé ... Ovšem stejně rychle zmizí z plechu ...

Moje poslední varianta se nabízela sama : začala padat jablka a když jsem byla rychlejší než naše Baara, podařilo se mi jich pár nastřádat ... co pár ... bylo jich skoro dvě kila. Po očištění zůstalo min. kilo čisté hmoty. A s tím už se dá něco dělat ... kromě jablíčkového pudinku, který jsem mým miláčkům udělala pár dní před tím, byl koláč další možností (a pak jablíčkové palačinky, lívance s jablíčky uvnitř i navrch ..., semlbába, jablíčka v županu, oblíbené jablíčkové knedlíčky..)

Pokud tedy budete mít chuť, pár padaných jablíček, krabičku tvarohu (ovšem jde to i bez něj nebo ho můžete nahradit vlažných pudinkem z jednoho litru mléka), upečte si

Drobenkový koláč s tvarohem a jablíčky

Ingredience : na drobenku - 300 g polohrubé mouky, 300 g hladké mouky, 200 g cukru krupice, 1 hera nebo máslo (= 250 g - pro Ellinku ....), 1 prášek do pečiva (= cca 13 - 15 g - pro Ellinku), 2 vejce (dala jsem jedno kachní... letos už kachňátka neplánujeme ...), 2 lžíce citronové šťávy, z chemicky neošetřeného citronu můžeme dát i kůru (existují ještě vůbec takové citrony v běžném prodeji ???), samozřejmě můžete nahradit esencí, lžička skořice
jablečná náplň - 1 kg na plátky nakrouhaných jablek, 1 vanilkový nebo citronový pudink (= 40 g - pro Ellinku), rozinky, sekané ořechy, 1 lžička skořice, cukr dle chuti
tvarohová náplň - 500 g měkkého tvarohu, 1 vejce, cukr dle chuti (popř. si doplníte vanilkovým cukrem, esencí ...)

Postup : Nejprve si nakrouhaná jablka dáme do kastrolu, promícháme s pudinkovým práškem, přidáme cukr, rozinky a lehce necháme přejít teplem, aby nám jablíčka "slehla" a spojila se s pudinkem, který vytvoří je takový šlem. Necháme vychladit.
Tvarohovou náplň si připravíme klasickým způsobem - tvaroh rozšleháme s vejci, přidáme cukr, popř. dále ochutíme.
Na žmolenku promícháme sypké ingredience, přidáme nasekanou heru (máslo), vejce, citronovou šťávu, esenci či přichutě, skořici a vše lehce žmouláme a pokud jsme si nepřipravili náplně dopředu, dáme do chladu. Troubu si předehřejeme na 190°C.
Na vymazaný a hrubou moukou vysypaný plech dáme 2/3 žmolenky, rovnoměrně rozprostřeme, rozetřeme tvaroh, lžící rozložíme jablka a posypeme ořechy popř. ještě skořicí nebo skořicovým cukrem. Na jablka dáme zbytek drobenky.
Upečeme v předehřáté troubě, 5 minut necháme na 190°C, poté snížíme teplotu na 180°C a pečeme ještě cca 35 minut. Na poslední 2-3 minutky dávám horký vzduch, žmolenka je pak křupavější ......


Miluju BAZALKU ....

6. září 2011 v 0:03 Recepty

..... každoročně ji mám ve skleníku, kde se jí opravdu dobře daří ... Zkoušela jsem na zahradě různá místa, dát ji do truhlíčku, květináče .... Skleník je pro ni zaručené místo, po krajích mezi paprikami sklízím každým den misku lístečků nebo zaštípnutých stonků. Letos mám klasickou širokolistou, fialovou s nádhernými šeříkovými květy, zakrslou i trpasličí ... Odcházím od skleníku a nasávám tu vůni slunečné Itálie a přemýšlím, kam s ní ... pro dnešek ....

Přiznávám, že ji máme pak všude ... na rajčatech, v salátech, v omáčkách, v těstovinách, na bramborách, v rizotu.... přidávám ji při vaření - většinou spolu s libečkem a petrželkou, pokud se hodí, další porce pak přijde na hotové jídlo. Mým chlapům přiměřeně, já si dám klidně celou hrst ....

Bazalku jsem vyzkoušela dát i do chlebíku ... Někdy (a o prázdninách spíše často ...) se nám podaří vyprázdnit košík s pečivem dříve, než jedeme na nákup (nebo se nám prostě nechce ...). Pak tedy narychlo upeču něco rychlého ke snídani, nebo udělám lívance ... a pekárna se nabízí sama - je to rychlé, celkem bezpracné a variabilní ... Těch možností, co se nabízí při pečení chleba ... jen otevřít lednici (ovšem nesmí být po nájezdu nečekané návštěvy synů ....). Pokud budete mít náladu na trošku jiné pečivo, vyzkoušejte :

Bazalkový chlebík

Ingredience : 550 g hladké mouky (je možno navážit různé druhy mouky, jak máte ozkoušeno), 300 ml vody, 30 g čerstvého droždí, 2 lžičky cukru, 2 lžičky soli, 1 lžíce octa, 2 lžíce olivového oleje, 2 stroužky česneku utřené se špetkou soli nebo 1 velká cibule lehce osmahnutá na trošce oleje, 1 lžička kmínu nebo chlebového koření, hrst sekané bazalky.
Postup : Do pekárny nadrobím droždí, přidám cukr a trochu teplé vody, zapnu rychlý program a nechám pár minut
nahřát. Jakmile začne pekárna pracovat, přidám mouku , sůl, vlažnou vodu, olej a ocet. Při signálu pro vkládání před
kynutím přidám utřený česnek (cibulku), bazalku a chlebové koření nebo jen kmín. Ostatní necháme na pekárně.
Nejraději peču na rychlý dvouhodinový program s tmavou kůrkou....