Bernský salašnický pes - Baara

Chlubírna II. ... aneb MÁME ŠTĚŇATA !!!

28. června 2012 v 10:27
.... A troufám si říct že CHLUBÍRNA ROKU, co se zvířecího osazenstva týká ....

Nechtěla jsem to zakřiknout, proto jsem raději do světa informaci o tom, že naše Baara bude mámou, moc nepouštěla ...

21. dubna jsme byli na návštěvě u fešáka Nera, na kterého jsem dostala typ od kolegy. I když za vraty to byl poloviční vrahoun, jak jsme přišli na dvorek, bylo všechno jinak ... Hleděl si Baary jen co vešla do jeho teritoria. Neto je úžasný pes, silný, ale klidný, vychovaný, mazlíček rodiny.... Pěkně vybarvený - to byl především důvod, proč jsme si ho vybrali. V okolí máme několik psů, ale bez bilých tlapek, málo bílé na hlavě atd. Chtěli jsme dát i štěňatům šanci být nejen krásnými společníky, ale i zdravým, vychovatelným a pěkným psem.

Baara & Nero ...
Nero ...

Baara nám postupně rostla (do šířky), v posledních 14 dnech se viditelně zvětšovalo břicho, vypadala srst na břiše a kolem mléčné žlázy - prostě předpisově se chystala k porodu ... Stejně tak my. Pročtením spousty článků, instrukcí, diskuzí - od průběhu vývinu plodů, přes věci nutné k porodu a poporodní péči, až po vybavení porodní místnosti ... Jako teoretik jsem bylo dobrá, to určitě ... ale jak se termín blížil, ouuuuuu, začínala jsem být hodně nervozní.


Pátek 22.06.2012
Přestěhovaná porodní bedna, podložila linem, aby nestála jen tak na betonu. Baara na noc poprvé zavřená v "čistém"sklepě (což je místnost s průchodem do ... no jak to nazvat ... asi komory (kompoty, nepoužívané nádobí, protisezonní věci ...) a do kotelny. Před měsícem jsme odtud vystěhovali zahradní nábytek a ten prostor se přímo nabízel.

Sobota 23.06.2012
Přemluvila jsem mého zlatého muže, aby zajel kamsi a koupil lino do celého místnosti. Přeci jen se prach z betonu nosil sem a tam a já z toho byla docela nešťastná při pomyšlení, že tam budou čisťounká miminka, a budou se na ně lepit drobečky z betonu ....
Náplň dne tedy byla : vystěhovat vše ven (polovina dvora ...), rozměřit a položit lino, přebrat vše v policích a bednách a krabičkách, nedůležité věci pryč, důležité omýt, otřít, vyčistit a vrátit zpět ... Nastěhovat bednu, vyložit dekou, starými cíchami, prostěradlem ... A opět zavřít Baaru, aby si zvykla na nový prostor. Ale to už to tu vypadalo jako v pokojíčku ... v pokojíčku u Baary ... Večer několikanásobná kontrola, přichystaný košíček s desinfekcí, bavlněné šňůrky na pupíčky, nůžky, hadříky ...

Zkoušeli jsme ji zvykat na nový pelíšek - rodící bednu - ohrádku pro štěňata ...

Neděle 24.06.2012.
63 dní .... Ještě v jednu ráno jsem se na ní byla podívat, ležela na lině, chladila si břicho .... teplota normální ...
A po šesté už jsme počítali očištěná štěňata ...

.... miláček skončil u čísla devět a já se pomalu ale jistě hroutila z věcí s dní příštích ... Břicho sice vyrostlo, ale stabilizovalo se tak na velikosti pro 4-5 budulínků .... Kdoví, kde je měla poschovávané ...
Ovšem .. všechno čisté, jak štěňátka, tak Baara, ale i podlaha ... jen jsem posbírala nahrnuté prostěradlo a další podložené hadříky ... Baaru jsme vypustili ven (nalákali na baštu, jak jinak), mezitím jsem štěňátka v rychlosti posbírala do košíku (při té příležitosti jsem zjistila, že ji je 10, slovy DESET !!!), vytřela podlahu, přinesli jsme molitanovou podložku, čisté cíchy a deku a Baara už je jednoho po druhém nosila z koše zpět .. Odpoledne jsme převažovali, chystali šňůrky a označili ..
Velikonoce v červnu ??? Proč ne ... jen ta vajíčka jsou nějaká ...

Bohudík ... na všechny se zatím dostane ...
Deset ...jj.... deset ...

To už se začaly trousit první očekávané návštěvy, první zájemce, navečer pak majitelka otce, psa Nera ..
Po rekapitulaci dne jsem zjistila, že kromě základního obstarání zbytku zvířectva, základního úklidu, vyprání dvou várek prádla a odbíhání do zahrady neudělala nic ... a myslím, že to v příštích dnech nebude lepší ..


Tak nám držte palečky, ať všichni najdou novou rodinu a budou se mí alespoň tak dobře, jako Baara u nás, nebo Nero u své paničky ...
Spokojená .... a my ??? Děsíme se dnů příštích ....

Baara ... 2 roky

20. listopadu 2011 v 20:04
Minulý týden oslavila naše Baara své 2. narozeniny ....

Voňavá nadílka ...

Na stolečku byl talíř jen chvilečku ... Baara má dost nebezpečný ocas !!!!!

Tak uuuuuuuž můůůžu ?????


Nevím, co Baara s tím pošťákem má ....

30. března 2011 v 22:57
Nevím, co naší Baaře pošťák provedl ...
Umím si představit, co se děje, když u nás zastaví pošťácké auto ... Pošťák se snaží chudák vše v rychlosti nacpat do schránky, vlastnoručně vyrobené mojím milovaným miláčkem, Baara z druhé strany brání náš domov co se dá ... a výsledek ????
Miláček zuří ... ale to netušil, že není všem dnům konec ....
Tak to už byl na mrtvici, nechápu ani já jak se jí to zadařilo ....
No a finále ... minulý týden už chudinka nevydržela (a kde je obsah ... kdo ví ... jen doufám, že nepřijde po letech nějaká exekuce na cosi, co skončilo Baaře v žaludku...) ... Koupíme prý ocelovou ...

Tak ve středu ....

1. listopadu 2010 v 15:27
.... po nevím jaké době se mi konečně ozval technik ze společnosti, která nám bude zapojovat internet ...
V úterý donesou zařízení, připraví pro ajťáčka ... a ve středu zprovozní ... člověk pozná, jak je na netu závislý, až když ho nemá ....

Posílám Vám Baaru s Arnym, naším sousedem, stejně starým .... občas se mu podaří se k nám podhrabat a pak mají s Baarou doslova ELDORÁDO. Arny to ale vždy odnese .... jak fyzicky, tak psychicky ... zavřený v kotci stráví v lepším případě zbytek dne, v horším .... asi napořád... V tomto případě jim nechyběl od 13,00 do 19,00 ... nikdo si prostě nevšiml, že psa nemají doma (2 děti, budiž .... ale 4 dospělí ....).
S Arnym .... jsou nááádherní ...
Minulý týden se dostal přes dvě sousední zahrady, chtěl k nám, ale nemá už asi kudy ... Když jsem si představila, co ho čeká, hledala jsem místo, kde bych rozpletla náš plot. My ho ale postavili tak precizně, že jsem neměla šanci .... a po hodině se snažili ho dostat zpět ... sice se zadařilo ... ale od té doby je zavřený v kotci ve dne v noci.
Je mi ho neskutečně líto.... je to opravdu zlatíčko, nikdy ani náznak agresivity ... Jejich argumenty jsou prostě neskutečný a dětinský ... roztahá věci z jednoho staveniště na druhý, strhal prádlo ze sušáku, cosi rozkousal
.... je to ani ne roční skoropes, prostě štěně ... potřebuje blízkost lidí, zaměstnání, výchovu, výcvik ... a lásku, hromadu lásky ..... a z toho se mu nedostává ničeho ....
Hraničí to s týráním, nemůžu si pomoct ... ale nikdy se venku nikdo z nich neukáže, abych mohla říct, co si myslím a stejně vím, co bych slyšela za odpověď ... NIC VÁM DO TOHO NENÍ ...
Tak nevím ... JE ... NEBO NENÍ ....
Odpočíváme ...
A Arny .....
Chcete ho ??? J8 bych ho brala ... ale kdo to všechno uživí ...

Baara ... nedělní siesta

25. října 2010 v 16:30
Baara si v posledních teplých paprscích užívala nedělního odpoledne .... většinou je ve střehu a okamžitě si musí ověřit, co mám v ruce (spíš - je to k jídlo, není to k jídlu ....) ... Tentokrát opravdu usnula jako štěňátko .... Tak Vám jí musím ukázat, jak je ZLATÁ ....
Podzimní siesta ....

Nerušit .....

A Baara ....

31. července 2010 v 20:51
Moji chlapi dnes vyčistili část dvorku, místo kolem letitých smrků a borovice, kam ptáci nosí hromady semínek těch nejhorších plevelů a špatně se tu udržuje... Bylo tam i spousta drobných náletocých bezinek ... tak to vzali opravdu "zgruntu" a teď je to zase čisté až moc ... Nevím co vlastně chci, já vííííííím ...
A Baara tam měla jedno místečko, vyležené, ve stínu ... myslím, že tady i v noci spí .... tedy když si zrovna se sousedy nepovídá až tak, že jí třeba o půlnoci musím zavřít do kotce, kde se uklidní a můžu spát ... a dneska se jí to opravdu líbilo ... nosila si tam spadaná jablka, svoje "kačery" a klacíky ... a já mým miláčkům DĚKUJIIIII !!!!!
Chladí se ...
Ve střehu ... to Robin nese nějakou baštu ... tak co kdyby ..

Naší Baaře bylo 8 měsíců .

17. července 2010 v 13:31
Vypadá jak dospělý pes .... ovšem klame tělem ... a má na to samozřejmě nárok, když je jí jen těch 8 měsíců.
Máme 33 kg a změříme ... slibuju že dodám
... měřím, a ani nevím, jestli to dělám správně... tak ale zase na výstavy nechodíme, tak jen tak, abysme věděli, jak rosteme (měřím ve stejném místě ... i když je to někdy zajímavé, udržet ji chvilečku tak, a by byla měřitelná ...).
Je to pořád naše zlatíčko, i když samozřejmě děsnej lump, žádný beránek z ní tedy určitě nebude. Pokud s jí podaří uloupit něco, po čem touží, je to úžasný sprint směrem od nás a dá mi hodně práce vymyslet rychle něco zajímavějšího, na co jí přilákám (samozřejmě z oblasti mlsáníčka ...). Ovšem nejoblíbenější jsou věci šňůrkách a boty s tkaničkami vítězí ... Prostě ... jako každé dítě potřebuje svého KAČERA na provázku...
A přímo za vrchol masochismus považuji opravdu těžkou kouli (míček), provlečenou horolezeckou šňůrou (používá se u upoutání, k aportu ...) kterou kolem sebe doslova mydlí a otlouká se s ní ... To musíme všichni z cesty, protože to opravdu neskutečně bolí ... zásah myslím ....
Další úchylkou
je vyvlečení deky z boudy .... je to takový náš každodenní rituál ... ráno dobrý, deka v boudě, odpoledne už je samozřejmě venku, vláčená dvorem (třeba, když nejsme doma, hodí Baara opalovačku ... a na právě to píchá a je tam hromada tvorečků, nepříjemných ... tak proč si nedat dečku, že ...). Ještě že neprší, to by deka místo zpátky do boudy šla rovnou do popelnice ...
No a úroda na zahradě, to je kapitola sama o sobě ... Třepající stromek v povzdálí neznamená nic jiného, než že Baara oďobkává jostu nebo rybíz, šustění listí ... no to je v jahodách a paběrkuje, co slunce nespálilo ... chroustání - no to našla spadané brčálové meruňky, jablíčka, co letos nemají šanci dorůst a dozrát ... a s oblibou louská lonější ořechy nebo letošní lískové, co už začaly padat .... Podařilo se jí ukousnout i okurku, naštěstí neběžela se šlahounem ...
Už vidím, jak si bude brát rajčátka přímo z keříku, stejně jako se naučila uštípnout lusky hrachu ....
Prostě, jakmile jí vidím, že někam "zdrhá" (to někam je fofrem za bazén, kam na ní nevidím, za roh stodoly nebo do chodby ...), je mi jasné, že něco úžasného objevila ....
Je to prostě BAARA ... je jako všichni, nebo většina ... berňáčků ... mazlivá, neskutečně lačná po dotycích, ale taky neskutečně ztřeštěná, divoká a rychlá, když uzná za vhodné. Ale mazlení a potřeba člověka ve své blízkosti je na prvním místě. Je to VÍTACÍ pes, každému
dá znát, jak je ráda, že přišel (za ní a pro ní, samozřejmě), někoho to vyděsí, ale většinu potěší .... Jinak to ani nejde, v jejím případě... musí jí mít rád každý, kdo jí pozná ..... BAARA ....
Vedrem zmořená_8.měsíců
a pro porovnání ještě s plyšáčkem, když byl štěňátkům týden ...
V týdnu
Já si s tím poradím .... dobrá josta, dobrá ....
A jakmile si všimne, že se na ní dívám ... dělá jakoby nic a spořádaně čeká, jestli něco dostane ... je totiž mazaná ....

PŮL ROKU !!!

17. května 2010 v 23:33
Naše Baara 14.05. oslavila půl roku ... dostala tyčinku na zuby a tak .... a velkou pusu ... a hodinu mazlení navíc (takže jsem nic neudělala celé odpoledne). Tyčku slupla, nadvakrát si kousla a bylo po ní. Něco si hýčká a žužlá a šmloulí a něco prostě zhltne. Rohlík do sebe nasouká, sotva do něj kousne, ale takové ty zamotané tyčinky ... to je jiná. To si prostě kousek po kousku rozmotá, natáhne ... až je z nich dlouuuuhá placička a teprve tu si ukusuje. Kosti z pacek - to je záležitost několika minut, piškoty polyká celé ....
A krade. Je to prostě zlodějka ... v nestřežený chvíli zbalí botu, pracovní rukavice, ale nepohrdne ani hrabičkami, krabičkami, o pytlíkách ani nemluvím, květináčích (se zeminou a kytičkou i bez...). Fascinují jí klacíky v záhonech, co označují řádky .... Nejprve si k nim lehne, žužlá, ožužlává ... a jak se blížím, ve fofru ho zbalí a je pryč. Vrchol asi byla velká těžká papírová bedna od jakési zeleniny z marketu, byla připravená na dříví ... a já vidím Baaru, tedy napřed jsem jí slyšela (jak se snažila proběhnout mezi vraty ze stodoly a nemohla se tam vejít), jak se zadařilo a proběhla, dala se s ní na úprk záhony nezáhony a já v duchu jen tiše plakala... Dnes už jí porcovala, ale občas jí popadla běhavá a v soustředěných kruzích obíhala zahradu a děsně se tím bavila ... Mimino, prostě ...
Ve sklepě našla Robertovy botky z podzimu (noha mu zase vyrostla, ta by šly z domu...). Několikrát jsem je uklidila, stejně byla zase jedna do hodiny venku. Tak je její ... a největší radost Baara má, když se jí podaří mezi zuby dostat tkaničku a s botou jak na provázku běhá celým dvorem ...
Žádné velké škody jsme zatím nezaznamenali ... tedy až do soboty 15.05. Naložila jsem se celá zmrzlá do vany plné voňavé pěny, zapálila svíčičky ... a prostě relax. A že si večer stáhnu fotky, pro porovnání, jak to naše zlato roste a tak ... Šla jsem si dolů udělat čajík a miláček mi říká - ani nechoď na dvůr .... To bylo jako BĚŽ SE TAM PODÍVAT, samozřejmě.... A já v tu chvíli myslela, že toho tašeho drobečka třicetikilovýho uškrtím vlastníma rukama ... Mojí krásnou, před týdnem koupenou zlatici na metrovým kmínku prostě celou OŽUŽLALA, ORVALA, OSLINTALA, ROZDROBILA.... korunka kdesi, hlína všude .... z korunky několik kusů ... No já neměla ani sílu to zdokumentovat....
Už jsem to vstřebala, stromek znovu zasadila - tedy ten pahýl, co z něj zbyl, větvičky z korunky jsem napíchala do květináčků, třeba se něco chytne ...
Jsem ráda, že je zdravá ... a po tom, co jsme zažili s naší Agátou ... jen doufám, že dlouho zdravá bude.
PS ... a máme 28 kg a necelý půlmetr !!!
Jsem zlatíčko ...
Jsem krásná, dlouhá a KUDRNATÁ !!!!!
Už jí má a zdrhá ....
S bednou ... a se šílenou radostí
A už ji porcuje

Už 4 !!!

22. března 2010 v 12:33

Baaře byly čtyři měsíce.
Hrozně to utíká ... a hrozně nám roste. Mám už problém s tím, abych ji unesla ... Ještě spí s námi v ložnici, noci jsou chladné, přímo mrazivé a ráno je to na miláčkovi, aby ji odnesl dolů, než se začne dobývat do postelí. Vydrží tak do půl páté, občas déle (bez venčení a nehod !!) ... ale počítáme s tím, že během týdne už zůstane venku i přes noc.
Jinak ale po schodech běhá jako ďas, vím, že by neměla, ale je těžké ji uhlídat. Nahoru je to fofr, dolu to bere po dvou ...
Byly jsem spolu na několika lekcích poslušnosti ... ale asi pokračovat budeme sami. Je to pro mě z ruky, navíc jako neřidič musím někoho znásilnit na cca dvě hoďky a v sobotu, kdy má každý svůj program a chce si to užit po svém ... Jen tak zběžně jsem projela YOU TUBE, je tam spousta rad, jak na to ... Hlavně, aby byla mezi lidmi a psy, aby si zvykla na město, když je většinu dne na dvorku a zahradě (i když je to rozloha dost a dost velká). Ale potřeba toho kontaktu je důležitá, to víme všichni pejskaři.
Agatha, náš první berňáček a zlatíčko, vyrůstala s Bessinkou, zlatou kokřicí (ta s námi na chalupu ámi přišla z Jirkova, byl to panelákový pes, vychovaný městem, poslouchala na slovo i bez cvičáku... u přechodu čekala na povel ...., nikdy nikoho nepokousala, ostatní psy tolerovala ....). Agatha byla celkem v pohodě až do doby, kdy Bessi zemřela. Pak se musela opravdu hlídat, mazala za každým psem, kterého zahlédla a neplatilo na ní žádné přivolání, žádná "poučka" pro výchovu a poslušnost psů. S Baarou jsem tomu chtěla předejít už od začátku, proto ten cvičák... Jenže mezi rotvajlery a dobrmany je tam jak princezna mezi draky ....
Snažím se každý měsíc o zdokumentování našeho "růstu", zatím ještě máme plyšovou Baaru, hračku, která s ní putovala od chovatelky Ivy a je to vlastně jediné objektivní měřítko. I když s ní velká Baara dělá psí kusy, dokáže s ní přehodit celý pokoj i kuchyň. Minulou neděli ale přišla o nos - korálek, s ním velká Baara bojovala dost dlouho .... Odchytit ji ale k vyfocení je už docela problém, doma už skoro nespí, a tak nějak jsme teď všichni v pohybu, jak se probudila příroda a jaro volááááá.
A ještě .... to jsem skoro zapomněla ... Baara má nového souseda za plotem zahrady - stejně staré štěně čuvače.... Dvakrát se mu podařilo (za pomoci jeho malého páníčka, nejspíš ...) se k nám podhrabat pod neukončeným pletivovým plotem. A to byl masakr. Ještě štěstí, že záhony zatím zejí prázdnotou, protože cestičky jsou jen pro blázny, plůtky jsou báječným přeskakovadlem a zábavou .... Viděla jsem jen, jak se bílá koule válí s černou ... Jsou stejně velcí, Baara má ale proti němu ukrutnou sílu a je podstatně rychlejší a packy má dvakrát tak velké.... No nechci to vidět, až dorostou. Hlavně inkriminovanou hárací dobu, to bude ještě zajímavé.
Baara ...
Pokouším .... Cheeru ....
S Arnym
Bílý s černou ...

Jsou mi tři měsíce ...

14. února 2010 v 22:20
Tak dneska jsou našemu psímu miminu tři měsíce.... No a co, tři měsíce, nebo dva, nebo čtyři ... Pozor, TŘI MĚSÍCE, to jsou pro pejska důležité 'narozeniny'!!!
Dostane třetí očkování a je to hotový pes. Může totiž mezi lidi a mezi psy a mezi ostatní živé tvory vůbec !!! Je odolný a připravený skočit do opravdového života. Může se kamarádit, honit a prát, a jeho páníčkové nemusí mít tolik strachu, že někde něco očichá, z čeho pak někdy něco chytne.
Baara je kusanec, zítra jdeme za naší paní veterinářkou pro to důležité očkování, zvážíme se a hned Vám dám echo, jaký to kusanec vlastně je. Má ohromné packy, ohromnou sílu a ohromný hlas ... Má to být miminko a je to ďáblík se všudypřítomnými zoubky a chutí všechno a všechny rozcupovat. Je to divoch, který si nenechá nic líbit a nikomu nic nedaruje.... Jediný, kdo na to doplácí, je náš kocour Maxíček, který před ní zdrhá, jak jí zahlídne, prská a syčí a nakonec vyskočí na parapet (ach bože, já mu tam dala ty papriky ... snad je nepřehlédne ...), Baara ho neskutečným způsobeme nahání, ale i Cheeru, jeho maminu... Ale když přijde ke konfrontaci, kočky vítězí ... Ukážou Baaře, co je to šelma kočkovitá a k čemu že mají své ostré a pohotové drápky. Pak je slyšet jen kňučení a dusot naší kobylky Baary, jak někoho z nás hledá a chce si postěžovat.
Věčně se shání po něčem do bříška, baštu má rozdělenou zhruba na tři díly, dostává ráno, v poledne a večer příděl granuli (od Acany, po které měla průjem, jsme přešli na K9), míchám je do vařené rýže a namočeného rohlíku, aby se něčím zaplnila, protože granule samotné smlsne na jeden zátah. Uvidíme, co nám poví zítra vet, snad je vše v pořádku... Necháme prohlédnout klouby, kostru ... Po Aghatě mám strach, podvědomě pořád hledám nějaké bouličky po těle, při každém hlazení se děsím... kdyby náhodou ... Ale ne, to se nemůže opakovat...
Jen na okraj .... máme 16,5 kg ...
 
 

Reklama