Jen tak ...

Velikonoční zastavení

7. dubna 2016 v 12:17
.... ač počasí spíše do podzimu než do jara, proběhly velikonoční svátky a s nimi i lehké přípravy a také neplánovaný a moc milý výlet do oblíbeného Oseka. Naladila nás už předvánoční návštěva kulturního centra u Cisterciánského kláštera Osek, kde byly krásné dílničky pro děti a kromě inspirace také možnost zakoupení drobných dárečků nebo přízdobiček ... V tomto duchu se nesl i velikonoční jarmark.
Centrum plné dětí nejrůznějšího věku i dospělých nás krásně svátečně naladilo ...

Přivítal nás velikonoční beránek ...

Krásná dekorace na stolech ... jednoduchá, čistá, přírodní ...


Různé techniky zdobení a úpravy vajec ...

Voňavé perníčky a čerstvé jidášky ...

Výběr ošatek, košíčků a hodovaček pro kluky i kloučky ...

Vytlačování těsta do starodávných forem ...

Malování skleněných vajíček, zrovna vyfouklých a ochlazených ....

A velikonoce u nás ...

Oseníčko nesmí chybět ...

Velikonoční kringel a lehoučké kokosovo-ananasové řezy ...

A klasika - velikonoční vaječná tlačenka (barevné silikonové formičky se přímo nabízely ...)


Venku sice chladno (až zimno, řekla bych ...), ale sněženkám to svědčí a alespoň déle vydrží ...


Po nějaké době ....

11. června 2015 v 12:11
Po nějaké době jsem se rozhodla oprášit blog … moje "pauza" měla vícero důvodů a jen doufám, že už bude jen líp …
Utřídila jsem si myšlenky, změnila zaměstnání, jakž takž nastavila priority, omezila hospodářství - tedy co se živé části týče … Zůstaly jen 3 chovné kmeny, pak výběhy s cíleně nakříženými slepičkami pro různé barevné odstíny skořápky a velký výběh pro vysloužilce. Víc v dohledné době neplánuju …
Naopak zahrada prochází postupnou úpravou a reorganizací, přibývají kouty s okrasnými keři, květinami, osázenými květináči … Likviduju prostory kolem plotů, kde se o sousedící pozemky nikdo nestará a pro mě je boj s prorůstajícím a semenícím se úporným plevelem dost stresující a trávený čas zde po krátké době bez efektu. Takže : keře a kytičky vyryty a buď přesazeny nebo rozděleny do květináčků a založeny do "množárničky", která se nabízela pro poražení starého a neplodícího ořechu. Zem kolem plotu postupně srovnáváme, aby se tu dalo bezpečně sekat. A jsou připraveny sazenice živého plotu, které, až nastane vhodná konstelace, začnou plnit svou funkci …
Konečně zarůstá květinový záhon, který zjemňuje prostředí kolem plotů výběhů. Spousta trav, trvalek, letniček a při krajích nízké jehličnany a skalničky … No ještě to nějaký rok potrvá, než to "vychytám", ale ano, těší mě to a baví …

Také jsem letos radikálně zasáhla hned od prvních jarních dnů proti slimákům, kteří se nám tu během několika let, co nemáme kachny, katastrofálně pomnožili … Je to samozřejmě i tím, že se okolní pozemky neudržují a tato šílená, neužitečná a velmi aktivní havěť má volné pole působnosti bez hrozících predátorů. Po vlonějších nájezdech na vše zelené a kvetoucí, na hlízy brambor, kosatců, denivek, na plody rajčat, okurek, cuket a jahod a po té, co jsem neviděla jediný květ denivek a z kosatců zbyly jen ožužlané cáry a po dalších a dalších škodách, jsem si letos řekla DOST a nakoupila modré granulky… Nerada, velmi nerada, naše zahrada je téměř 100% ekologická, bez chemie, hospodaříme s každým kouskem vypěstované zeleniny i ovoce, mulčujeme, používám zákvasy a výluhy, hnojím tím, co slepičky vyprodukují, kompostujeme … ale tohle je prostě nerovný boj. A když si vzpomenu, kolik času jsme vloni věnovali jejich sběru … ne, prostě už ne … Navíc na tak velkém pozemku, jaký obděláváme, se nabízené rady typu : sypejte skořápky nebo hrubý materiál, rozkládejte nástrahy (brambory, misky s pivem nebo kváskem) a pak sbírejte (a co pak s nimi… stejně je zlikvidujeme ..) míjí účinkem … Takže letos radikální zásah a výsledky už se objevují. Krásně nakvetlé kosatčíky i kosatce, neožrané nati, minimálně zničené jahody … Kedlubny i kapustičky si rostou, brambory jdou do květu .. atd. atd … Jen všeho s mírou … samozřejmě … a co je nejdůležitější - zamezíme jejich nekontrolovanému rozmnožování …

Pár letošních kosatců, které mi díky "modrým granulkám" dělají už druhý týden radost ....




A nejkrásnější černý Old Black Magic ... na jednom stvolu až 12 květů ... nádherný, voňavý ...

Další člen naší rodiny ...

18. března 2014 v 22:27
.... prostě Art, Artík, Artíček .... nebezpečně vyhlížející, respekt budící ...Kříženec dvou nejdiskutovanějších a nejkontroverzních ras staforda a putbulteriéra ... Majitelkou je naše skorosnacha Veronika ...
Ve skutečnosti z něj strach musí mít jen kočky, které nemilosrdně pronásleduje ... Vůči ostatním je ... no jak to nazvat ... co se lidské smečky týče, má to rozdělené na cca 3 skupiny:
  1. Lidi, které miluje a 100 % respektuje (panička, možná páníček - syn Kubík a opravdu nejbližší známí)
  2. Lidi, které má rád a respektuje je v rámci možností
  3. Lidi, které ignoruje (těch je většina a tím pádem je pro ně bezpečný).
Co se týče smečky psí, většinu psů ignoruje (i naší Baaru, k její nelibosti ...), jen vyjímečně dá najevo svou nevoli a ještě méně vyhrožuje či se dokonce pere ....

Je to pejsek odchovaný Verčou od několika týdnů svého života, velmi brzy odstavený a kdoví, jak by dopadl, kdyby si ho tenkrát nevzala a nevypiplala. Takž je na ní logicky velmi, velmi vázaný a jsou nerozlučnou dvojicí. Nás má rád, jsme v té druhé skupině lidí, čehož si já sama u této rasy cením a vážím si toho ... Pár foteček našeho srnečka ...





Přemýšlím … kde začít ..

29. dubna 2013 v 12:20

Život mě malinko semlel, malinko mi posunul priority, malinko mě usměrnil .... navíc : …
- z věkové hranice - cet jsem v -sát …
- mám nové oči
- mám o kost méně a další drží silou vůle
- mám o pár ženských dušiček v rodině víc
- mám skoro vnoučka …..
A je spoustu další novinek, drobných, ale důležitých, ze kterých se teď skládám můj život.
Přinesl mi také nové přátele, živoucí i virtuální, malinko mi rozšířil rodinu o skvělé tvorečky …
Trošku jsem se posunula, nebo možná vybočila ze zaběhlých kolejí a stala se sponzorem konečně i sama sobě, svým novým koníčkům a sběratelskému hobby. Mám větší nadhled nad tím, co se kolem mě děje, příležitosti chytám za pačesy a nad malichernostmi se povznáším (i když … někdy se to lépe řekne, že …). Vím, co od života chci, vím kam se chci posouvat a vím, co nechci a čemu se přizpůsobovat nebudu … není proč …

Dloužek ....

8. října 2012 v 17:15

Mám tu velký, veliký dloužek … vím …
Dnem, kdy jsme odvezli poslední štěňátko - Mazlíka - jsem se na kontrole u oční lékařky (kam jsem si šla jen pro nové brýle, které se mi po nájezdech našich psích miláčků začaly rozjíždět a rozpadat a mít je - to je pro mě životně důležité…) dověděla, že mám na obou očích šedý zákal … Prvotní šok - představa slepoty a vlastně konec všeho, co mám ráda, co potřebuji k životu a čím žiju - vystřídaly bezmoc, slzy a vztek …. proč zrovna já …. abych se následně dozvěděla, že je to dnes v podstatě BANÁLNÍ operace … a že na ní vlastně VYDĚLÁM … výměnou za kalící se oční čočku dostanu novou, dioptrickou … I když mám kombinovanou oční vadu a nebude to zas tak jednoduché a jednoznačné, a samozřejmě to nebude laciné (kdo ví … co mi nabídnou).
Skoro měsíc jsem hledala, porovnávala, posuzovala, co by pro mne bylo nejlepší, přitom cenově dostupné a bez větších nároků na dopravu … Vyhrála nakonec nemocnice v Sokolově. Nejen proto, že se mi pan primář jako jediný od začátku opravdu věnoval, měla jsem doporučení i ze strany oční lékařky a shodou náhod i od dalších lidiček, kteří operaci absolvovali a byli nadmíru spokojení. Navíc mi nahrávalo i to, že můj miláček měl v Sokolově zakázku a mohla bych tak nějakou z cest umořit … Proběhlo vstupní vyšetření se šestistránkovým závěrem, po dvou dnech mi nabídli termín, aby ho po 3 týdnech posunuli a po dalším zrušili … Že prý mají přečerpaný limit pro tento druh operací a do konce roku tedy utrum …. a já s nimi …
A tak jsem po dvou měsících byla zase na začátku, ovšem mezi tím nepříjemné vyšetření na ortopedii a naplánovaná rozsáhlá resekce kotníku … a operaci oči tedy znovu posunuji na konec listopadu, abych měla jistotu, že kotník se hojí a nové čočky při narkoze (a po ní ….) nebudou trpět …
A pokud vše dobře dopadne, budu do půl roku od zjištění šedého zákalu po operaci obou očí … Po operaci, která je BANÁLNÍ, bez čekací doby a provedená do týdne ….
Realita je ovšem většinou jiná, než si to člověk maluje …..

Mám v hlavě spoustu textu

17. května 2012 v 17:00
... jen ten čas ... sednu k netu a hledám, hledám, hledám ... Sháním informace, sháním inspirace ... A zvířata, zahrada, rodina samozřejmě - to všechno mi zabere tolik času, že pak už jen prohlížím, ukládám a na souvislý text prostě nemám v hlavě prostor ... Děje se tolik věcí, každý den něco přichází, každý den mi něco vezme ... O tom je život, vím že jsme na tom všichni stejně. Stěžuju si na dlouhou pracovní dobu... přitom jsem na tom příjmu závislá, práce mě někam posouvá, mám tu lidi, se kterými se ráda vídám, obohacují mě, inspirují (nebo já je ...). Jen prostě přijdu domů po 16. hodině, v lepším případě tedy, a všechny plány, organizace zbytku dne je většinou v trapu. Vždy mi to něco zkomplikuje, obrátí vzhůru nohama a i ta energie, se kterou jsem sedala do auta a vyrážela směr DOMOV, je pryč. Úplně nebo částečně ... a elán se mi vrací až večer, kolem 20. hodiny se mi nechce domů a přicházím pak až za tmy ... už ani nehledám po zahradě zapomenuté nářadíčko, odložené nůžky ... rychle zavřu skleník, kačenky a slepičky ... pokud není zbytí, uvařím večeři .... kolem desáté sedám k noťásku, pak příprava na další den (krmení pro zvířátka, pro sebe) ... kolem dvanácté do postele a po půl šesté ráno zase z ní .... Kupodivu mě to ale takhle vyhovuje, jsem sice unavená, ale uspokojivě ... Naopak - pokud něco nestihnu nebo za mnou není nic vidět, rozladí mě to ...
A hledám, co by se dalo dál ... Vždy, když něco do našeho chovu přibyde, dušuju se, že je to to POSLEDNÍ, nic víc už jednak neuživím, ale hlavně časově nezvládnu .... Ale jakmile se vody uklidní, řád dne a chod mých povinností se ustálí a srovná, mám roupy .... Pak dojde většinou k dalšímu ZREDUKOVÁNÍ STAVU ... a ta redukce ... no co si budeme povídat ... dopadne vždy naopak ...

Co mě ještě čeká v únoru ...

20. února 2012 v 15:26



Záleží to na počasí, samozřejmě ... Byly roky, kdy jsem v tuhle dobu už měla vysetou mrkev a petrželku, ve skleníku ředkvičky a salát ... Ale byla i taková příšerná zima, kdy sníh napadl v polovině února a vydržel až do konce března ... to bylo vysloveně týrání ... Pak ale většinou přijde raketový nástup teplých dní a během dvou týdnů všechno jarní vykvete (a bohužel většinou stejně rychle odkvete ...), stromy nasadí pupeny, nestačím sít a zalévat ....

Letos je to všechno zvláštní ... Ač severozápad, sníh se tu objevuje sporadicky, trápily nás holomrazy, které nepamatuju ... před tím to teplo - leden s 10 stupni ... V pátek hodně nad nulou, dnes už zase poprašek sněhu a namrznuto ....Tak jen doufám, že si s tím příroda poradí ... Naše mini farma to zatím přežívá bez úhony, pokud tedy nepočítám trošku pomrzlé hřebínky leghornek a lalůčky kohouta (chudák, ten v těch největších mrazech ani nechtěl dolů z bidýlka. po zemi jakoby poskakoval ... no rozmazlený chlap, prostě ...).

Kozlíci - ty to vůbec neřeší, Baara ani nemluvím (sice už v prosinci neplánovaně shodila srst, takže teď vypadá jak vytáhlej chudej neživenej puberťák ).

Ale abych se vrátila k mým dlouho očekávaným přípravám ... Probrala jsem semínka, něco dokoupila - po nových zkušenostech se zimním krmením a potřeby zásob pro zvířátka jsem se soustředila na krmné plodiny ... Nakoupila dva druhy krmné řepy, krmnou mrkev, kapustu (ani jsem nevěděla, že krmná kapusta existuje ...) .. Ovšem ... ještě nevím, KAM S TÍM VŠÍM !!! Už vloni jsem měla problém s místem na ostatní zeleninu, když jsem jeden velký záhon obsadila řepou .. Nevím, kde by se ještě dala obdělat půda ... Až se oteplí, budu muset zahradu projít a omrknout to ...

Zryla jsem skleník, pohnojila bobky slepičími, přestěhovala jsem tam pár kelímků pažitky na přirychlení ... Doma mám dva truhlíčky s paprikami ... S těmi mám pravidelně problém, protože potřebují opravdu vysoké teploty pro vzcházení a my máme přes den a noc nastaven útlum na 17 stupňů a to je pro ně málo.... Letos je zatím topení v útlumu minimálně, takže snad se něco zadaří .... Do konce týdne vyseju saláty, pórek ....majoránku, bazalku .... Za další týden už kedlubny a další košťáloviny ... rajčátka ...a to už to BUDE BĚŽET .... to už bude fofr .... i venku.... Jak jsem se teď ulejvala, tak pak to sotva budu dohánět ...

Ale ... máme nové sousedy ... a nechci to zakřiknout, vypadá to dobře, takže jedna vstřícná dušička se snad rýsuje a to už se to jinak hospodaří ....

A takhle vypadá náš úžasný dvorek po prvních dnech oblevy ...


A tak vypadá ohrádka pro kačenky ... to, co se tváří jako rybníček, je to, co se prostě nemá kam vsáknout (díky jilu, který je tu všude pod horní vrstvou zeminy). V předním rybníčku byla lorna, kterou mráz postupně vytlačil, po provním tání si jen tak "vyskočila" ....


Snad jeden nebo dva dny v lednu jsme tu měli sníh ... a kačenky byly absolutně úžasné, jak sněžné kachny ... a byly i čisťounké ... dnes bych Vám je přála vidět ...







Na co se chystám ...

20. listopadu 2011 v 20:09

I když jsem se zařekla, že letos nebude žádný šmejděníčko po nových receptech na vánoční cukroví, je to prostě tu a už mě to začíná pokoušet.
Je to tím zkráceným dnem, v pět hodin odpoledne je tma, pozavírám zvířátka, poklidím po rychlokrmení ... a co s načatým podvečerem .... Vyberu lonější, předlonější a předpředpředlonější časopisy, nasyslený výstřižky ... začínám se tím vším probírat ... začínám to třídit a označovat, vypisovat ... Lovím na netu .... a nechám se zas a znova inspirovat ...
Letos to bude trošku komplikovanější tím, že nám v květnu mráz šlehl po všech ořešácích a místo počtu bedýnek jsme letos sklizené ořechy počítali na kusy. Je jich sotva na dně jedné malé bedýnečky .... Vždy si schovám bedýnku - dvě z lonější úrody, takže něco bude.... Ovšem do štol, do štrůdlu, na dozdobení musí být čerstvé. Znamená to tedy nakoupit zásobičky lískových oříšků a mandlí víc než jindy..... Příroda s námi letos zamávala (a mává dál ...)
Mám tu zatím několik typů, co bych chtěla vyzkoušet. Nebo jen změnit už používané receptíky co do tvaru, zdobení...

Tento způsob léta ...

1. srpna 2011 v 16:20


neeee, opravdu nechci zneužívat slova klasika. Jen mne toto rčení při pohledu z okna prostě napadne několikrát do týdne (kéž by jen několikrát do měsíce ...). Od začátku léta nebyl jediný opravdu vyvedený týden, o víkendu ani nemluvím. Když už je krásně, bez přeháněk či průtrže mračen, jsou to téměř tropické teploty, které mi nedovolí "normálně fungovat".

Počasí se na nás, potažmo na naší zahrádečce a hospodářství, vyřádilo letos jak se dalo. Jaro nejaro, začátkem května mrazy do -10°C, které zlikvidovaly podstatnou část ovocné úrody a ořechů, které jsem oplakala nejvíc, v červnu sucha, v červenci denní teploty, které by snad ani neměly být v létě v noci...

Mám obalená rajčata hrozny plodů - totálně brčálově zelených, okurky, které místo obden sklízím maximálně 2 x do týdne. Cukety, které byl problém udat, natož zkonzumovat, jsou letos jak zakrslé odrůdy (bože, a tak by se mi hodily pro moje drůbeží miláčky).

Potřebuju sluníčko, spoustu sluníčka ... plavky jako celodenní úbor, mátu a meduňku v ledové vodě, kterou musím mít v chladničce, spoustu ovoce a zeleniny a salátů z nich připravených... Zásobu nanukových dortů, ledových bílých jogurtů .....

Nepotřebuju už moře, koupaliště ani letní cestování .... Všechno, co potřebuju mám, jakmile otevřu vrátka na dvorek nebo do zahrady ... ale k tomu všemu bych opravdu přivítala, aby se sluníčko nedělalo tak vzácným a nedělalo drahoty a trošku nás i přírodu pohladilo. Ne tropickou silou, jen tak obyčejně po česku ...

Tak ... kde začít ...

24. května 2011 v 23:47

Asi tam, kdy mi po velikonocích moje nejstarší dítě omylem odvezlo do Plzně stahovací kabel k fotokameře. A když nemám foto, nemám inspiraci ke psaní ... Přitom je toho tolik, tolik ... co bych sem ráda vložila ... Ale fotím, a pak Vás zahltím ..
Kabel si prý koupím, za pár korun, to není problém .. Ovšem kde ??? Mám malinký kodak a bohužel doplňky či náhradní díly nejsou běžně v prodeji a ani nikdo z okolí takový nemá. Fotím na mobil, to by šlo, ale není to ono ..
Můžu pokračovat přes moje pracovní vytížení ... Duben a začátek května, a vlastně to pokračuje dál, mám opravdu 100% pracovní vytížení, navíc pracovní dobu do 16,oo hod. a to mě pomalu ale jistě ubíjí. Relax v podobě práce na zahradě a kolem hospodářství mě nestačil nabíjet ... jsem prostě unavená ... ještě lépe - mám unavený mozek. Práci za mě nikdo neudělá, tam se únava nesním projevit. Ale myšlenky ... ty se točí bohužel jen kolem té práce.
Ale abych si jen nestěžovala, v procesu jsme všichni, peněz je třeba, tak co naděláme. Část mého volného času totiž trávím brouzdáním po netu, především na Ifauna a sekce drůbež, to je moje nejčastější PC činnost.
Náš chov se totiž rozrůstá a neskutečně mě to těší. I když jsou i karamboly, zklamání ... ale to k tomu patří a to nese život.
Takže, pokud máte chvilečku ... mám pro Vás pár nových zpráviček a jeden výborný receptík ....
 
 

Reklama