Náš chov ... nebo naše chovy????

Líhneme se .... líhneme ...

23. května 2013 v 17:05

... sice zatím uměle, kvočnám se moc nechce ... Tedy až na vyjímku, modrou kočinku ... tak si to napotřetí už nerozmyslela a sedí už pár dní na několika svých a několika araukáních .... Araukány se mi letos nedaří ... tak třeba jí se to povede ...


Líheň, která mě od lonějška hodně potrápila, jsem si snad trošku seřídila (ale za cenu další investice do vlhkoměru a teploměrů pro porovnání) - snížila jem teplotu o celý stupeň a vlhkost naopak zvýšila o 10% - takže slibům o spolehlivé kalibraci u prodejcem opravdu věřit nelze ...
Poslední líhnutí už bylo veselejší, začalo 20. dnem a 21. skončilo ... Takže fajn, jen ty araukány ... ani jedna ... Snad to kočinka - kvočinka zachrání ...



Po ránu ...

.... a večer už to bylo veselejší ....
Nejčilejší klasicky leghornky a vlašky, ty se líhnou dobře a rychle .... s maranskami je to horší, těm už to trvá ... ještě pár kočinek a velsumek ....

.... a toto po nich zbylo ....

Trošku jsem se posunula ...

29. dubna 2013 v 12:47

i v chovu ... zůstala samozřejmě čtyřnohá i dvounohá zvířena… i když to poslední lehce usměrněné a cíleně vybírané. V chovu jsem dospěla tam, kam asi většina nadšených prvochovatelů, kteří získavše pozemek a prostory, začali chovat vše, o čem kdy snili a po čem toužili… Opustili jsme kozenky (prostor v zadní části zahrady nejen že se ne a ne sám opravit (na což nejspíš spoléhali naši skvělí sousedi), ale nakonec se zřítil celý … A protože zázraky se nedějí, začal manžel s opravou sám … do konce října byla hotova podezdívka se sloupky, sousedka dodala jakési dřevěné desky, ze kterých jsem měla noční můry … Připevněny na sloupky přežily tak 2-3 měsíce, aby je v únoru po sněhové smršti vichřice vyvrátila i se základy ( a dvouměsíční práce byla tatam). Musí tu být prostě něco, čím vítr prostoupí. Jsme na super návětrné straně a s tím se prostě nic neudělá. A vzhledem k tomu, že sousedka je sama na všechno to zdevastované dědictví, budeme pletivo muset zainvestovat sami a myslím, že 10 tisící nám stačit nebude … Ale tlačí nás čas, už dávno tam měly být výběhy pro další 3 kmeny slepiček, které jsou zatím pohromadě… Naštěstí jsou to trošku podobné povahy, tak si navzájem nedělají problémy … ale čistá kuřátka po nich nebudou …
Podařilo se mi ale konečně oddělit malá plemena …. Zimu přežili jen dvě araukany s kohoutem (tak ti tedy pro pořádek zůstali dva, ovšem jsou to neskuteční řvouni, tak ten absolutně nejhlučnější čeká v lednici na své využití … nedělám to ráda, ale to nese život hospodáře …). Toto hejníčko dostalo místo po kočinkách ve voliéře pro holoubky. Dostali k sobě ještě jednu maransku coby experiment … Okouzlila mě vajíčka kříženek araucana - maranska …. tak za rok .. možná … se začnu vyrovnávat americkým chovatelkám (co se barevné produkce týče, samozřejmě … o ostatních podmínkách se nám ani nemůže snít).
Z dovolením si půjčuji albíčko mé oblíbenkyně http://pinterest.com/TheChicknChick/
Největší ohrádku dostaly kočinky … Vznikla spojením proluky a kotcem Baary… Ta na tom tím pádem vydělala, už nemá arest a tím pádem blbne ještě víc …
Kočinek je celkem 7 + kohoutek. Mám tam své první, dvouleté … pak jejich 2 dcery loňské a dvě cca osmiměsíční perlově šedé, neskutečně krásné… Mají k sobě perlového kohoutka, aby chov čistokrevných byl zachován … Černý kohoutek bude k prodeji ...
V další uzavřené proluce jsou zdrobnělé velsumky rezavě koroptví … zůstali 4 + 1. Kohoutky jsem měla dva, den před přesunem a plánovanou popravou druhého ho zachránil před gilotinou pán, co si přijel pro stříbrňáka od vlašek a zahlédl ho ještě ve společném hejnu … vzal si ho pro oživení krve a mě ušetřil nervy …
Tyhle velsumky jsou absolutně úžasné slepičky. Jsou maličké jako kočinky, přitom vajíčka mají srovnatelná s menšími od ročních vlašek … Zatím mám v líhni křížené s araucanem (fuj, to budou příšerky … a ponesou nazelenalá vejce, takže trošku další experiment), do další "várky" už půjdou čistá … těším se …
No a největší ohrádka je zatím mixem čistokrevných vlašek stříbrných, koroptvích a leghornek. Poslední zůstanou, pro vlašky se chystá výběh v zadní části (viz zbořený plot).
A v historicky prvním výběhu do zadní zahrady jsou maransky s novým maransákem, dostali k sobě jednu hybridku sussexku, co jsem si pořídila v loni spolu s dalšími vejconoškami, ale ty už šly dále do světa … Maransky jsou zatím s kuřičkami leghornek z posledního podzimního líhnutí, ty půjdou ke svým, jen co bude výběh pro vlašky…

Košíček ... takřka velikonoční ... efektnější by byl vyložený slámou, samozřejmě ... ale foto jsem dělala v noci a to po mně nikdo nemůže chtít, abych běžela potmě dvorem ... brrrr..... tak příště ...

Čistě bílá od vlašek a leghornek, čoko od maransek, zelená je araukána, malá krémová od kočinek, velké od hybridky sussexky, světle hnědá jsou od velsumek ... tak asi tak ...

NABÍZÍM .... VYMĚNÍM ... prostě co mi přebývá

6. července 2012 v 14:16
Aktuálně mám tuto nabídku :

Chlubírna ...

6. června 2012 v 12:47

.... moc se mi líbí tenhle název rubriky ... Bohužel není můj, někdo ho zadal na ifaunu.cz, moje téměř domovské webovky ... Ať už se jedná o inzeráty, diskuze, články .. Je to můj nevyčerpatelný zdroj informací, inspirací, kontaktů ...

Jak říká můj manžel ... z rostlinné zájmové činnosti jsme plynule přešli do živočišné ... Mělo to nějaký vývoj, člověk se prostě musí někam posunout ... V tomhle jsem klasický střelec - musím mít a vidět cíl, vystřelit a jít za pomyslným šípem ... Jakmile se vody uklidní, jsem nesvá a nebezpečná ... Nebezpečná, co se nápadů týče ..

Ale abych neodbočovala od CHLUBÍRNY ...

Po první várce mých líhňařských začátků se mi začala klubat kuřátka pod mými kočinkami... ty jsou nejenom krásné, klidné, někdy legrační ... jak se rozeběhnou po dvoře se svými bačkorkami z peříček ..., shánčlivé, ale především to jsou ty nejúžasnější kvočny. Jsou fakt boží, trpělivé, obranářské .... Sice jsem zatím nemohla nechat kuřátka u nich, seděly všechny dohromady a kuřátka se líhla v rozmezí několika málo dnů a i tak byl v ohrádce chaos ... navzájem si zasedaly hnízda, pak se zase vyháněly, kohout se to snažil organizovat, dupal, čepýřil se ...

Tak jsem kuřátka postupně odebírala ... ze 39 vajíček se ve finále postupně nalíhlo 37 kuřátek ... dvě byla planá ... Prostě vše, co bylo oplodněné, dokázaly vysedět. Jedno kuře maransky bohužel zalezlo za roh bedýnky a pravděpodně se nedokázalo dostat včas zpět a podchladilo se ... To byl jediný úhyn, ostatních 36 je skvělých, krásných, úžasných ... a životaschopných ... Je to malý zázrak ...
Tady ještě "směska", postupně jsem přidávala ... jsou tu kočinky černé, stříbrošedé a maransky ....

Stříbrošedé, šedé až šedomodré ... krásné a úžasné ...

Černé .... některé celé, některé po kdovíjakém předkovi - s troškou hnědé, krémova ... ale ještě se přepeří, tak uvidíme ...

Starší kočinky už jsou samostatné, v sobotu půjdou do světa ... doma zůstane jen jedna stříbrošedá slepička ...
Úžasný nápad - přepravka pro králíčka, kočky ... přes den pro ně funguje jako kurníček, na noc je zavřu a odnesu do tepla ...

A všudypřítomná Baara ....

Už opuštěné .... mají odpracováno ...

Jsem malá, malinkatá maranska ...

A malé maransky

Také malá kuřátka už jsou zamluvená, tak snad vše dopadne jak má ....

Redukce stavu II ???

17. května 2012 v 17:00

Jak jde čas, posouvám se pomaloučku do chovatelských tajů, sbírám zkušenosti a především praxe mě učí. Těším se, že budu mít jednou čistokrevný chov několika plemen slepiček... Vím jistě, že po výstavách s nimi jezdit nebudu ... ale líbí se mi čisté linie, čisté barvy ... V žádném případě tím nazatracuji kříženky slepičky, které dobře nesou, nejsou náročné a náchylné na choroby, navíc častokrát jsou i krásnější ... ale jako BONUS té celoroční práce pak ten pohled na různorodost, přitom čistotu chovu ... ouuuu, už se těším ...
Po tom, co jsem opět ZREDUKOVALA stavy našeho zvířectva, mě opět svrbí u noťásku prstíky a svádějí mě myšlenky na další chov ....
Tentokrát se redukce týkala našich přírůstků, vylíhlých v nedávné době... Úspěšnost líhnutí sice nic moc, kolem 60%, ale na poprvé .... co si přát ...
.... krásně vidět nalíhnutý běžeček, ťukal už dva dny "před termínem" ... další už mají buď "okýnka" nebo ťukánky ...

Co mě neskonale těší je to, že všechna vylíhlá drobotina přežila bez újmy a je 100% životaschopná. Minulý týden v pátek odešlo do světě pět indických káčat ...
.... pět kačenek putovalo do Perštejna ....
.... jsou zlatí ... ale hluční ... a jako každá kačenka opravnu moc nevoní .... ale jinak naprosto úžasní ...

Den na to si pro kuřátka leghornek a několik kříženečků maransky (neměla jsem před prvním líhnutím ještě kohouta maransáka) přijeli další zájemci a telefonů o další bylo do večera několik....
... kříženečci s maranskou byli všichni zlatí, jen měli chlupaté nožky a každý malinko tmavé .... doufám, že mi noví majitele poštou foto, jak se přepeřili ... to mě opravdu zajímá ...
.... a tady s malinkými kočinkami, ty se vylíhli bohužel jen 4, ostatní vajíčka byla čistá ... tak doufám, že se kohoutek už polepšil ... Mám 3 černo-žluté a a jednu modrou ... ale bude to určitě kohoutek, už teď je o kus větší ... ale ještě uvidíme ...

No a v neděli došlo k největšímu přesunu ... Přesunu, který mě moc mrzí a mrzet ještě dlouho bude ... Nabídla jsem k prodeji kozenky ... Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale situace se sousedovic plotem už je katastrofální a i když už si kozenky zvykly vracet se do ohrádky bez problémů a trávily tam čas ... nebylo to to pravé, co by si tak krásné a inteligentní kozy zasloužily ... Dnes mají pastvinu, na které se skoro ztratí .... Moc jim to přeju a jejim novým majitelům děkuju, že jim ten prostor poskytnou ... V neděli odpoledne mě to ticho až děsilo ...V domě žádné pípání zplašených kuřat, žádná linoucí se "vůně" z bedýnky s kačenkami, žádné méééééé při každém bouchnutí dveří, vrznutí kolečka nebo zarachtání vrat .... nic ... ticho ... přetlak v hlavě ... a lítost ... No nic, život jde dál ... a tak jsem to téhle razantní redukci č. 2 večer k noťasu a hledala ty správné slepičky k rozbitému plotu, kam se dá pletivo, které by kozenky nadzvedly jak nic, ale slepičky ho maximálně přeletí a doufám, že se vrátí ... Mám v hlavě dvě - varianty, ovšem po prvním náporu líhnutí toho k mání moc není.... Ti, co vylíhli a neprodali čekají, a budou vybírat to nejlepší a na prodej bude ten zbytek až za 2-3 měsíce ...
Ale i tak hledám, sháním, odepisuji .... Nutně bych potřebovala australky a nějakou krásnou barvu vlašek, třeba černé, rodobarvé nebo s oranžovým límcem ... Možná začnu "jen" s vlaškami koroptvými, ale i ty jsou pěkné a kohouti neskuční frajeři .. Ale jsou to létavice létavé, takže zastřihávání křídel je nemine..... Co je pro mě v současné době ale nejdůležitější je to, že mi sedly kačeny pižmovky ... Jedna kolem prvního máje, druhá pár dní po ní. Mají pod sebou cca 14 běžců a zhruba stejně pižmových vajíček. Sedí pěkně, zahalené v běloučké prachové peřině, ovšem ty studené noci ... bojím se zachlazení ze spoda skříněk, ve kterých sedí. A stejnou, ne-li větší radost mám z mých milovaných kočinek ... Moje medovka zakvokala jako první a týden na to jedna černá, druhá se rozmyslela v pátek a seděli svorně na 6 vajíčkách v jednom hnízdě.... Protože navržený kurníček je ve výrobě a pan Tesař, co je truhlář, nemá moc volného času, musela jsem rozdělení řešit operativně a hlavně urgentně .... Našla jsem ještě jeden úleček, tedy část úlu, pobila kouskem plachty, aby do něj nepršelo .. Kvočnu č. 2 přestěhovala s jejími vajíčky, přihodila pár od maransky ..... kvočně č. 3 jsem nechala to, co ten den snesla a zbytek maranských ... Zoufalý byl ale kohoutek, který se snaží je z hnízdeček dostat pokaždé, když najde něco na zub (na zobák ??? bože, nevím ... spíš do zobáčku ... že ...). První noc se dokonce doslova nacpal do bedýnky za kočinku tak, že jsem ho ani nemohla najít .... takže sedí, zahřívají .... Neumíte si představit, jak se těším a jak jsem zvědavá, jak to všechno dopadne ...
... pod peřinkou desítka indických
... pod peřinkou desítka indických běžečků
..... a kačenka na nich ....
... a druhá na svých ...

.... svorně sedí spolu ... tak jsem je našla v pátek odpoledne ...
.... a tady už mají budníčky ....
... a už ve svém ....
.... kočinka skoro dvojče ....
..... a kohoutek je chudák sám ...

Jak jsem zredukovala stavy ..

21. března 2012 v 14:18
Tak jsem se chystala napsat, jak jsem zredukovala stavy našeho zvířectva .. A vlastně jsem redukovala, redukovala, až jsem zase asi na počtu, ze kterého vycházela ...

Zpočátku to byly přesuny v náš prospěch ... Podařilo se mi udat kozlíka Bělouška, který dostal jméno Toníček a je to velký mazel ... Mazlík to byl už doma, chodil za mnou jako pejsek (nakonec byl mýma rukama dvakrát kříšený .. v mém klíně zahřívaný, když se narodil s tím umolousaným ouškem a byl tak maličký a nechtěla ani pít ...). Teď má malou holčičku jako kamarádku a kamerunskou kozičku a doufám, že se o něj dobře starají ... Ve stejný den, kdy odcházel, se mi ozval pán, že potřebuje kohouta a já měla už jen toho malého zakrslého tříbarevného (bral si ode mě před časem leghorňáka, co jsem si odchovala, ale liška jim zredukovala stavy ....). Stejně si ho vzal a k němu malou slepičku rousnou ....


A Ozzy ... už je to kus chlapa ... ale mazlík pořád stejný ..

S kozenou ....
Ovšem v ten stejný den mi odřekl zájemce druhého kozlíka, že z technických důvodů musí omezit stavy ... A já už odmítla několik chovatelů, kteří si mezi tím pořídili něco jiného ... Ach jo ... to by byl docela problém, kdyby mi zůstal ... Musela bych to nechat vykastrovat a vzhledem k jeho dobré genetice by mi to bylo opravdu moc, moc líto ... Naštěstí ke konci víkendu další zájemce ... a .... kozlík by šel prý jako svatební dar !!! Tak byla dobrá zpráva !!! On si určitě zaslouží být platným členem stáda a hlavně mít potomky ... Ještě než odešel Matýsek Maty se stala zásadní přelomová věc : Piguška Pig odešla do prasečího nebe ... Část je v mrazáku, část u řezníka, část u pipinek a u Baary ...
Už jsme jí nechtěli nechat trápit v chlívečku, který měla ve stodole sice pěkně zařízený a sama si ho zdokonalovala s každou náručí sena, navíc se stala věrnou kamarádkou mladé maransky - baštily spolu, maranska jí měla místo bidýlka na spaní i odpočinek... Nemusím ani povídat, že u této vraždy jsem nebyla, nic z masa jsem nejedla a jíst nebudu ... jen jsem ho sbalila a uložila ....
Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla namnožit hejno pipinek a vajíčka jsem začala střádat na líhnutí, vznikla tím potřeba dalších nosnic, protože vejce za 7 Kč kdoví odkud kupovat nebudu ... Ještě před vajíčkovým boomem jsme k nám přestěhovali 5 úžasných dominantek, 3 sussexky a 2 slepičky modré ... Měly být "před snáškou" ... ovšem to jsou i ty, kterým je 10 týdnů a 10 dalších si počkáte, než ponesou ... Od tří z nich už mám vajíčko, bylo to ale opravdu mini vajíčko, snesené spíš jen ze stresu .... Tak čekáme, kdy to začne.

Do hejna jsem jim dala ty dvě mladé maransky, co je vedle terorizovali ... A tuto neděli jsem jim udělala radost a přivezla jim nádherného kohouta maransky, jako zakladatele chovu... Starou maransku, kterou jsem přivezla loni s kuřátky, tak tu si do nového hejna netroufnu dát ... pořád má po ..... peří u zadečku ... přivezla jsem jí už s nějakou chorobou, většina jejich kuřátek tehdy pomřela a ona se z toho nějak nemůže dostat ... není to žádná choroba, to už by měli i ostatní .. jen má prostě průjem... I když je mi to líto, budou po ní jen křížené slepičky, ale zase s leghornkami, takže by mohly nést jako ďasy ....

Už dospělé hejno leghornek ...

No a mezi tím veledůležitá věc, sehnala jsem po dlouhé době kohoutka kočinky zakrslé, je to černý ďáblík a už se snaží ... Měla jsem možnost si koupit kvalitního, chovného ... ale byl to pravděpodobně otec slepiček, které mám... Tak snad tenhle půjde v jeho stopách a bude to znát na oplodněnosti vajíček ...


A taková mají úžasná pozadíčka.. no na líhnutí jako dělaná ...
A moje oblíbenkyně medovka ....

Navíc jsme oddělili konečně kačenky pižmovky, 2 mladé s kačerem se vzal kolega, přidala jsem jim ještě jednu starší, zkušenou ... Od našich zatím sbírám vajíčka, nejspíš budou oplodněná aktivistou běžcem, který by nejraději znásilnil i chudáka těžkopádného pižmáka ..... Ještě týden a budeme střádat na líhnutí ...

Suma sumárum :

Chovný kmen leghornek 5 slepiček a 1 kohout

Chovný kmen kočinek zakrslých 3 slepičky a 1 kohout

Chovný kmen maransek 3 slepičky a 1 kohout

Chovný kmen indických běžců 2 kačenky a 1 kačer

Chovný kmen pižmovek 3 kačenky a 1 kačer

Nosné slepičky 3 dominanty sussex + 2 dominanty modré

1 křížená leghornka (z hejna koupených čistokrevných)

Chovný pár kozy holandské koza Týnečka

kozlík Ozzák (pořád stejný mazel)

Chovný kmen prácheňských káníků kolísá počet kolem 10 holoubků (v současné době + 2 holoubátka)

Holubi kříženci kolísá počet kolem 3 kusů (o něco se o "postarali" dravci).

A samozřejmě Baara, 3 kočičky, zakrslý králiček ...

Takže jak vidíte sami, redukce se redukcí snad ani nazvat nedá ... Možná kompletace, přesuny, odsuny, výměny, které by měly znamenat čistotu co se druhu týče a postupně snad i plnění mých chovatelských snů a záměrů ...Ale už jsem zařekla, že tímto to končí .....

No snad ještě ty křepelky mi chybí ... a moc se mi líbí minorky .. a.... a ....

Jak si mě kozlíci omotali kolem prstu ....

27. února 2012 v 14:41


Kozlíci ... představa, že se první týdny budou živit maminčiným mlíčkem, sem tam zobnou do krmení dospělých, že se budou držet mamčiný sukně .... hmmm ... tak teoretik, to jsem opravdu dobrý ... Mám toho načteno a nastudováno na dva životy....

Ale jak to bývá, realita je trošku (a někdy trošku víc) jiná ....

Už jejich narození bylo dobrodružství - měla jsem jen hodně orientační termíny, první byl na přelomu listopadu - prosince. Po dvou týdnech pořád nic, to už jsem z toho byla nervozní, ale původní majitelka mi sdělila, že by to mohlo být tedy o 3 týdny později .... Tak to vycházelo kolem vánoc, symbolicky, i by mi to vyhovovalo víc, byli jsme všichni doma ... Sváteční dny utíkaly jeden za druhým, stále nic, snad po hodinách jsem jí kontrolovala, ráno běžela a čekala překvapení... A jak už jsem psala, mamina Týna si kozleníčko nechala na 1.1.2012.

Naštěstí to ještě bylo za relativního tepla, mrazy, co následovaly, by vše možná hodně zkomplikovaly ...

Snad hned druhý týden si černobílý kozlík ochutnal něco z přídělu pro maminu .... a mečel a ječel a já běhala a zkoumala, cože se mu přihodilo !! Ale to není jen méééé, méééé ..... to je mééééééééééé, mééééééééé od kozlíka, méééééé od druhého, mééééé od kozy a tlumené méééééé od Ozzyho .... Do toho začnou plašit indičtí běžci (kdo je má, ví, jaký umí dělat rachot) , kokrhat kohouti a samozřejmě blázní Baara, lítá sem a tam a zoufale štěká !!! A co já s kozlíkem, který má tlamičku tak maličkou, že tam sotva strčím prst, kape z něj pěna a bulí a bulí ... Po zkušenosti s Ozzym, který si prošel malou otravou z čehosi, jsem se snažila do něj pod tlakem dostat z malé petky vodu, ale JAK !!! Do tlamičky by se mu vešel sotva dětský dudlík !!! Ale něco se tam přeci jen dostalo a odpoledne už bylo vše OK.

Netušila jsem, že mě něco horšího ale teprve čeká ... Po téhle příhodě jsem začala kozám vše strouhat, abych předešla nějakému dalšímu přidušení ... Kozlíci rostli, už to vypadalo, že zvládnou jen drobně pokrájenou zeleninu s kousíčky suchého pečiva, vitamíny .... A minulou sobotu .... opět jekot, opět pozdvižení na vsi ... Pro změnu bilý kozlík mečel, ovšem přitom vyskakoval snad metr vysoko. předváděl své kozí výkruty ... ale ty dopady, to mě bolelo srdíčko, vždycky to s ním buchlo o zem na bok a chvíli chrčel, aby se zase za chvíli snažil skákat - ovšem kdekoliv - takže kolem dříví, kolem cihel a kamenů ... ouuuuu .. trpěla jsem víc než on ... Raději jsem ho zavřela do stodoly, abych omezila možnost, že se zraní ... Mazala jsem pro prostředek první pomoci a to pro malou petku, která má v otvoru takové to bezpečnostní pítko a pod tlakem jsem mu trochu vody do té jeho pidi tlamičky nacpala, ovšem problémem bylo, že mrzlo až praštělo a všechno mu okamžitě namrzalo ... Nejhorší ale bylo to, že už polehával na boku a to je pro kozy konec ... Zvedala jsem ho, třásla za nožičky, bušila do žeber ... snažila jsem se z něj to, co do sebe asi vdechnul, nějakým způsobem dostat ... Buď to prorazit (rozpustit) proudem vody, nebo aby to šlo ven ...

Dala jsem mu 20 minut, pak že se oblečeme a pojedeme za vetem .... Nebo to nerozdýchá .... Za tu dobu jsem běhala po domě a přemýšlela, co mám sakra dělat !!! Po cca 10 minutách jsem běžela s další vlažnou vodou ... už naštěstí ležel na bříšku, pěna z něj ale stříkala při každém pohybu ... a namrzala, namrzala ... Vzali jsme ho do sklepa a odpoledne už šel na maminou, protože bulel a bulel a reagoval na každý zamečení ostatních, jako by ho na nože braly .... Ale přežil .. a já sním ...

Čím víc se jim člověk věnuje, tím víc ale vyžadují mojí pozornost ... chodím z domu potichoučku, abych ani nebouchla, ani necinkla klíči .. a stejně ... mééééééé, méééééé a už hledám, co mám po kapsách a bych jim tak něco dala do zobáčku a hlavně, abych je UTIŠILA !!! Jejich mečení je jistě slyšet po celé návsi ...

Popadané dříví už ani nepočítám, stejně tak vyskládané cihly kolem popela, co denně štosuju na místo ...

Ovšem dostali mě o víkendu ... to jsem stála ve stodole, kde mají stání kozy spolu s leghornkami a nechápala pipiny, jak stojí v řadě na hnízdo, kam by snesly to svoje běloučký bohatství - přestože mají další 3 bokem ...

Tak jsem otevřela další místo v klecovišti (využila jsem vyřazených výstavních klecí pro drůbež), pod tlakem tam nacpala bedýnku se senem .... a dole "v přízemí" udělala a hlavně trochu zajistila místo, kam chodí snášet maranska .... upevnila prkýnka, dala slámu .... a po půl hodině mě mohl trefit šlak, když v tom miniprostoru vidím nacpané oba kozlíky a koze jen kouká zadek a ládujou se tou starou slámou, po které by jindy ani "neštěkli" a s opovržením by ji ignorovali ....

Nebo mě pronásledovali do zahrady, kam se museli protáhnout sotva deseticentimetrovým otvorem ... ovšem zpátky už jim to nešlo ... takže zase na celý dvůr méééééééé, a koza méééééééé, a kozel buší do vrat .... a Baara se může zbláznit .... a kachny ... a pipiny ... a já se děsím, co se zase stalo ....

Ale je mi jasné ... že se mi po nich bude stýskat ... až tu bude klid (nebude ... nikdy .... já vím) a nebudu slyšet to jejich miminkovské mééééééé mééééééé .....

Máme seník ... tedy díky a moc díky mému miláčkovi ... já ho nemít ....

Jsou to kamzíci ... žádná výška pro ně není dost vysoká ....

Vzácné chvíle krmení ... už jim drží jen opravdu chvilečku ... nedivím se, když je vidím, jak se na ní vrhají .... auuuuuuu

Úprkem na lavičku ... Baara běží .... a v pozadí náš úžasně rozmokřený a zablácený dvorek, kam jde zatím sluníčko jen sporadicky, takže to ještě nějakou chvíli potrvá, než oschne do nějaký slušný podoby ...

Jak na NOVÝ ROK ....

13. ledna 2012 v 11:41
Ráda bych se pochlubila prvním letošním chovatelským úspěchem ...
Kozičku Týnu jsme koupili březí, byla to už zkušená mamča - i proto jsem si jí vybrala. První termín měl být začátkem prosince, preventivně jsem to nahlásila i v práci (pokud ráno nedorazím, tak RODÍM !!!) A nic ... už si ze mě dělali legraci, každé ráno "UŽ ????" .... Přiznám se, že jsem měla tolik pracovních povinností, že jsem si s postupujícím časem přála, aby to bylo co nejdéle. Stejně mi to nedalo a paní chovatelku, od které jsme si Týnu přivezli, jsem kontaktovala a prý by to tedy mohlo být o cca 3 neděle později, z dalšího prskání ...
Od vánoc jsem kozu každý den kontrolovala, jestli se přeci jenom nechová trošku jinak ... Jestli nemečí třeba jinak ... nechce žrát ... nebo žere víc .... Už jsem z toho byla opravdu dost nervozní ......
No počkala si, holka, na 01.01.2012 !!! A už od rána to bylo : fakt se divně chovala, chodila kolem plotu, dloubala rohama do pletiva, fakt divně mečela .... fakt nechtěla žrát .... pak už byla jen ve stodole, polehávala na místě ke kozlení absolutně nevhodném, bokem, skoro na dlažbě .... ale nedala si to vysvětlit ....
A po půl třetí Robin volá, že se ve stodole asi něco děje, koza mečí, Baara štěká, kozlík bulí ... a už bylo slyšet i mečení kůzlátek .... Pak už to byl fofr ... cesta tam, zjistění situace ... cesta zpátky pro hadříky na osušení ... přeci jenom je zima, i když zrovna bylo "jen" kolem nuly a extrémní mrazy nehrozily ... Samozřejmě že je vyklopila skoro na tu dlažbu, i když kousek vedle měla připravenou vysokou podestýlku (ale zase místo pro kůzlátka zůstalo čisté ...). Oba kozlíci zdraví, čilí ... nádherní .... Bílé kůzle mělo umolousanou špičku ouška, nevím, jestli to bylo při porodu, nebo ještě v bříšku ... Trošku jsme to přeléčili dezinfekcí od veterináře, hezky to zaschlo a dneska už to vypadá pěkně (měla jsem strach, aby to třeba nezačalo uhnívat dál ....).
Pro všechny to byl opravdu zážitek, jen Baaru jsme nechali stranou ... po zkušenosti s holoubátky, které si brala do boudy až je skoro umolousala, dáme seznámení ještě nějaký čas...

Týna těsně před .....
Prnvní černobílé .... druhé bílé s umolousaným ouškem ...
A už jsou čisťounká ......

Aby to nebylo tak jednoduché ...

26. září 2011 v 16:20


Nečekala jsem, že budou moje chovné a chovatelské záměry bez problémů ... to v žádném případě ... Ovšem že to začne takhle brzy ....

Můj bobánek Ozzáček se mnou chodí jako ocásek ... Běda, že se mu někde schovám nebo zabouchnu vrata či dveře, aniž by to postřehl ... To se potom dvorek rozléhá nepřeslechnutelné nééééééééééé .... Je to miláček, kdykoliv jdu kolem, musím ho vzít do ruky a pomuchlovat ho ... Běhá se mnou po zahradě, začíná si vybírat a pamatovat, kde že byl ten hrášek, pampeliška a výýýýborné lístečky. Takže začínám se zákazy (tak to je vtip, samozřejmě ...), s omezováním ... prostě kontrolou ... Nemám naštěstí nic prudce jedovatého, jen hlídám ty známé nevhodné - lilík, vlaštovičník a tak. Ale 100% se to nedá ... naštěstí to většinou skončí u travičky, vojtěšky, pampelišek a podobně ..

V neděli ráno jsem pootvírala všechna zajišťovací vrátka - první Baara, pak slepičky na dvoře spolu s Pigi pig a Ozzáčkem, pak druhé pipiny, nakonec kačenky .... A pak mi došlo, že neslyším Ozzyho, ten se hlásí, jen otevřu chalupu ... Rychle to proběhnu, jdu za Robinem, který ho večer zavíral, jestli si je jistý, že byl opravdu uvnitř.

Pak další kolo, stodola, zahrada ... Nic .... To už jsem opravdu začala zmatkovat. Bože, takový miminko....

Našla jsem ho tam, kde měl být - tedy co se prostoru týče - ovšem zapadlý za nočním stáním pro slepičky. Jak se tam dostal, to mi hlava nebrala .... Pracně jsem ho vyndala, zkontrolovala kosti .... celý se klepal, tlamičku opatlanou .... vzala jsem ho na zahradu, na sluníčko .... nechtěl nic, ani ovesné vločky, ani ten zakázaný hrášek .... Proč, to mi došlo během hodinky a začalo moje trápení ....

Ozzák totiž dávil zbytky natráveného obsahu žaludku ... no brrrrr, to bylo to, se mu přes noc zaschlo na tlamičce.... a co teď s ním ... celý se klepal (už mi bylo jasné, že ne ze zimy, jak jsem si původně myslela), v žaludku mu škrundalo, stál opřený o vrata a z pusy mu teklo ....

První cesta k internetu, na Ifaunu, což je moje bible ... Osvědčené rady letitých chovatelů, jejich zkušenosti a konfrontace opět nezklamaly.

Za prvé to mohla být otrava čímsi, na to funguje TŘEZALKA a DUBOVÁ KŮRA. První naštěstí na zahradě mám, druhé bohužel.... Takže spařit, přidala jsem lžíci citronového tymiánu, který dezinfikuje .... Vychladila a začali jsme to do miláčka Ozzáčka lít pod tlakem (naštěstí jsem měla doma prázdnou petku s bezpečnostním uzávěrem, takže to fungovalo jako dětská lahvička, navíc se tlakem dalo krásné regulovat, kolik do něj dostat ...). Ve vydávených zbytcích jsem našla několik kuliček hroznové vína - tedy samozřejmě slupek ... a to byl asi ten důvod jeho šílených zažívacích problémů .... Až po třetí hodině to přestalo, výplachem žaludku se dostaly ven asi i ty poslední slupičky .... a po čtvrté hodině už okusoval mochnu (tedy co zbylo po nájezdu Baary někdy z jara ...), začal sám pít, cpal se senem (doneseným v bedýnce doslova pod nos ...), travičkou .... a večer dokonce zbaštil i pár vloček ....

Umíte si představit, co jsem za ten den asi udělala .... Vyprala, uvařila, upekla koláč (drobenkový s hruškami, takže super rychlovka) a jinak celkem nic !!!! Dalo mi to mimino zabrat, jen co je pravda ... Nevěřila jsem v prvních hodinách, že to přežije ... Už jsem se viděla, jak alarmuju veterinářku a ta nadšeně, v neděli odpoledne, vyráží ...

Pro tentokrát jsme to zvládli .... a už se děsím, co přijde příště ...
Astřičky .... zvlášť nové výhonky .... mňam .... Tak jsme spolu přesazovali do podzimních truhlíčků ... místo chryzantém, které mi oschly, jsem dala letos tuto variantu... společně s travinami, starčekem a zběhovcem, doplněno malými okrasnými dýněmi. A astřičky na zimu vyměním za mini konifery ....

Je to miláček ... ale dal mi zabrat, jen co je pravda ...

Chtěla bych Vám někoho představit ...

20. září 2011 v 13:04
náš nejnovější přírůstek do farmářské rodinky se jmenuje Ozzy ... Nemám slov, jak ho popsat, aby jste to cítili stejně jako já ....
Voňavé miminko, slaďoučké, miloučké, heboučké a přítulné.... Má sotva pár kilo, maličkaté růžky, legrační ouška a kopýtka .... úžasná kombinace barev ..... Jsem z něj prostě vedle ...
V sobotu jsme se pro něj vypravili, narodil se kousek od Lovosic mamině Růže. Žil tam ještě se dvěmi sestřičkami, které putovaly k malým holčičkám ....
Přiznávám, že po prasečím rodeu jsem hodně zvažovala, jestli si pro Ozzáčka pojedeme, jestli to raději nezruším. Ovšem ... teď si dovedu představit být bez Pigi pig, ovšem bez Ozzyho ani náhodou ...
Je to náš doprovod na každém kroku, jakmile se objevíme na dvorku, už se nepřeslechnutelně hlásí, stejně tak pokud se mu někam schovám ... Včera jsem měla "sanitární" den, úklid u slepiček, u kačenek (jejich kachníky po dešti .... no to ví jen chovatel kachen, co dokáží ...), využít napršených zásob a vyměnit vodu ve vaně (což obnáší 20 x 10 l konve ven, 20 x 10 l konve čisté vody tam ....) A Ozzáček jen běhal sem a tam, mečel a mečel, jakmile jsem někam zaběhla .... Naštěstí neuteče ani na zahradě (to Pigi pig ..... tu musím střežit jako oko v hlavě, to už opravdu nechci zažít ....), drží se mě jako klíště, maximálně se podívá ke kačenkám ...v ohrádce.


Baštíme ovesné vločky, které za chvíli nahradíme ovsem, krájím mu jablíčka, chroupe suchý chlebík a housky ... a samozřejmě se pase ... spásá i padané listí (ale i to nepadané), travičku, plevel, co bych dala na kompost ... Ale ač maličký, skáče jako kamzík !!! Metrová výška žádný problém - a to nahoru i dolu !!! Stejně tak si nědělá hlavu s tím, že v domě nemá co dělat ... Jakmile zůstanou otevřená vrátka, je v kuchyni i s Baarou (což se samozřejmě netrpí ... no .... Baaře ano, to je pes domácí, má svoje místečko u dveří, aby nebyla pořád sama ...)

Nocuje u Pigi pig ve stodole, chvíli ještě mečí a volá mamču Růžu .... Ale v noci je klid (naštěstí, jinak by mi to utrhlo srdce !!). A ráno, jakmile mě zaslechne, tma netma, už mě volá, zlatíčko moje ...


Takže si Vám dovoluji představit našeho kozlíka, jmenuje se Ozzy ....

Jsem kozlík kozy holandské zakrslé ... jsou mi necelé dva měsíce a jsem miláček všech miláčků ...


Zatím mi je všechno dovoleno ....

S Baarou ... zatím je to v pohodě ...

Moje miminko.... prostě ....
 
 

Reklama